Paul Greengrass si libuje v roztěkané kameře, kterou svým filmům dodává rádoby dokumentární styl a uznání realističnosti většinou žebrá překotným střihem. Jenže třeba takový Let číslo 93 všechny aspekty splňoval a navíc dokázal strhnout naprosto vyváženým tempem. Kapitán Phillips opět sází na skutečný příběh, kterému na věrohodnosti přidává herec, který role charakterních postav zvládá velmi dobře. Tom Hanks je ideálním prototypem muže, jemuž loď sebere banda somálských pirátů. Co však lze na novém Greengrassovi asi ocenit nejvíc, je naprosté odevzdání se příběhu. Jen občas až příliš okatě vystřeluje směrem k divákovi nějaké to vyumělkované morální poselství.
Greengrass ve formě
Loď Maersk Alabama přepadne banda gaunerů, to je holý fakt. Greengrass však vsadil na dule mezi hlavou únosců Musem (Barkhad Abdi) a kapitánem Richardem Phillipsem. Jednu věc panu režisérovi nelze upřít, on moc dobře ví, jak vrstvit na sebe jednotlivé provázky příběhu, jak postupně propojovat a nutit diváka hltat každý další záběr. Fanoušci snímek velmi často srovnávají z Únosem dánského režiséra Tobiase Lindholma, který řeší stejné téma. Jenže právě toto srovnání je tou největší chybou, kterou divák může udělat. Jestli si lze při sledování Kapitána Phillipse na něco vzpomenout, pak je to právě zmiňovaný Let číslo 93. Důvod? I tentokrát velmi dobře víme, jak to celé dopadne. Jenže rozuzlení není cílem, ale jen nějakým bodem na konci jedné 134 minut dlouhé úsečky. Zásadní je totiž sledovat vlastní cestu příběhu dvou mužů, kdy každý bojuje za své cíle. Greengrass precizním způsobem rozjíždí „sledovačku“, v níž nás nutí sledovat boj o holý život na lodi, posléze v otevřeném moři a ani nevydechnout v okamžiku, kdy jsou zahájeny záchranné práce.
Tom Hanks je skutečným kapitánem
Tom Hanks byl pro tuto postavu správnou volbu. I když ani zde nechybí potřebná dávka patosu, je servírován s rozmyslem a velmi opatrně. Richard Phillips není typickým hrdinou, ale je opravdovým kapitánem, který se postaví za svoji posádku hned na začátku. Okolnosti jej přinutí jednat. Vztah obou mužů narušuje rádoby poctivá snaha tvůrců o objektivitu. Greengrass se snaží „hajzla“ polidštit tím, že nám ukazuje jeho důvody, proč loď přepadl. Opět se zde objevuje ono nechutné klišé, kterým se prezentují západní intelektuálové, totiž, že dělení na bohatý západ a chudý třetí svět. Politika a laciné moralizování však ve filmu nehraje tak silnou roli. Navíc se lze od této linky velmi rychle oprostit a sledovat film jen jako brilantně natočený hraný dokument o jednom přepadení na širém oceánu. Popinta celého filmu spočívá v jedné malé lži, kterou však lze tvůrcům odpustit. Divák může lehce nebýt dojmu z filmových ukázek, že půjde o další schovávačku v útrobách velké zaoceánské lodi. Kdepak! Ten hlavní duel se odehrává v mnohem menších podmínkách a oba herci podávají naprosto strhující výkon. A to prosím takový, že divákovi před očima mizí Tom Hanks a ve stísněném člunu má před sebou kapitána lodi, který bojuje o svůj život. Kapitán Phillips je dobrým filmem ze dvou důvodů. První je jasný, je to výborné téma, které stálo za zpracování. Druhým důvodem je režisér, který po slabším thrilleru Zelená zóna natočil opět vynikající snímek.
Hodnocení: 80 %
