Petr Jákl obráží talk show a rozhovory, plakáty visí v každé druhé ulici a i lidi, co byli v kinech naposledy na Pokladu na Stříbrném jezeře vědí, že jde o nejdražší domácí produkci všech dob, zahraje si v ní držitel dvou Oscarů Michael Caine a ambicemi kopat stejnou ligu jako Hollywood se nikdo z tvůrců netají. Jenže srážka s realitou bývá právě v případě podobných ambicí docela bolestivá. A tady taky.
Jan Žižka se odehrává v době, která není historiky úplně zmapovaná a ani největší znalci života slavného vojevůdce nemají úplně jasno v tom, co tehdy dělal. Pro filmaře by to měla být ideální situace. Všichni v Česku vědí, kdo byl Žižka, takže ho není třeba sáhodlouze představovat, zároveň však historie nehází filmařům klacky pod nohy. Jenže oni si je hází pod nohy sami.
Žižku tu potkáváme jako Žoldáka, velitele party drsňáků, co dostanou za úkol unést snoubenku Jindřicha z Rožmberka, jenž drží v šachu krále Václava IV. a spolu s ním i celou Evropu. Jenže dostat se s paličatou a ne zrovna spolupracující Kateřinou do bezpečí nebude žádná legrace. Hrdinové mají totiž v patách nejenom vojska Rožmberka, jde po nich i ambiciózní Zikmund. Stávají se z nich jen figurky ve hře mocných, ale i díky tomu Žižka možná konečně pochopí, na čí stranu se má postavit. A že to bude strana lidu a ne šlechticů, kteří kují pikle na svých hradech.
Takhle napsané to vypadá vlastně v pohodě. Asi nikdo soudný nečekal, že by Petr Jákl za nějakých dvacet milionů zvládl natočit film, který by do velkoleposti obstál vedle Gladiátora nebo Statečného srdce. Na historickou epiku to zkrátka pořád není dost peněz. Jenže pořídit si za ni nějakou menší středověkou podívanou, to už by jít mělo, pár takových jsme už jich viděli, ať už netflixovského Krále nebo drsné dobývání hradu v Ironclad. Počítám, že diváci byli připraveni Jáklovi odpustit, když by výsledek nebyl zase až tak moc epický. Jenže jeho Jan Žižka má vážnější problémy.
Celý film vypadá poměrně dost levně. Ne levně v porovnání s Hollywoodem, ale prostě levně. Jako trošku dražší celovečerní pohádka. V davových scénách obvykle pobíhá tak padesát lidí a většina snímku se odehrává v lese, kde se hrdinové a zloduši hodinu nahánějí, vyměňují si zajatce a občas někdo někoho zabije.
Zabíjení je sice vcelku efektní, krvavé a tvůrci se nebojí usekaných hlav a rukou, jenže samotná akce vypadá mizerně. Rychle a zběsile se v ní stříhá, kamera je kousek od herců a člověk tak jen těžko pozná, kdo do koho zrovna zasekl sekyru a jestli ten, kdo umřel, byl klaďák, nebo zloduch. S postupem času to začíná být až únavné a podráží to Žižkovi nohy v jeho snaze být když už ne epickou podívanou, tak alespoň poctivou středověkou akcí.
Nepříliš hezký a po akční stránce vyloženě nevydařený film bohužel nenabere moc bodů ani jinde. Nejvíc totiž zklamává v tom nejpodstatnějším. Jáklovi se nikdy nepovede udělat z Jana Žižky zajímavou a hlavně uvěřitelnou postavu. Výmluvy na to že všichni ze školy víme, jak to bylo a že to tak ve skutečnosti možná nebylo, protože jde o fiktivní příběh, neberu.
Tady tkví problém v tom, že reálně nikdy nezjistíme kde, kdy a hlavně proč se Žižka změnil z cynického žoldáka v muže ochotného postavit se do čela boje proti šlechtě. Nevíme, proč by to měl dělat, co ho k tomu vede a i když tu jsou naznačené nějaké motivy jako láska nebo ztráta blízkého přítele, k proměně jako takové tu jednoduše nedochází. Žižku chce následovat spousta lidí, nejen jeho spolubojovníci, ale i rebelové v lesích (kteří rebelují bůhví proti čemu a komu) ochotní obětovat své životy jen a pouze kvůli němu, i když ho prakticky neznají.
zdroj: Bioscop
K vývoji postav tu dochází vlastně jen díky tomu, že se po nějaké scéně s Žižkou střihne na minutu mezi intrikující šlechtice a když se k Žižkovi vrátíme, měl by být – alespoň asi podle představ tvůrců – jaksi žižkovštější. Jenže jde o nudnou a neživotnou postavu a bohužel se to projevuje i na hereckém výkonu jindy výborného Bena Fostera, který prostě netuší, co a jak má hrát.
Jan Žižka opravdu nesnese srovnání s tím, co nabízí Hollywood. Je to ambiciózní, ale režijně a především vypravěčsky nepříliš dobře zvládnutá a nepřesvědčivá podívaná, která obstojí maximálně jako výplach pro nenáročné fandy krvavých středověkých mlátiček. Rozhodně však ne jako velkofilm v tom pravém slova smyslu. A celkově ani jako dobrý film.