Horror Hostel od Eliho Rotha (natočil Cabin Fever) je zejména vnějšími okolnostmi (producent, nečekaný kasovní úspěch, natáčení v ČR) předurčený k tomu, aby se – na rozdíl od některých filmově povedenějších konkurentů – stal kultovní záležitostí.
Dva baťůžkáři z Ameriky, dobrodružný Paxton (Jay Hernandez) a starostlivý Josh (Derek Richardson) se v doprovodu dalšího cestovatele, staršího islandského sukničkáře Oliho (Eythor Gudjonsson), vydávají na doporučení jakéhosi amsterdamského znalce evropských poměrů na Slovensko. Nedaleko Bratislavy by se tu měl podle něj nacházet tajemný hostel plný krásných a chtivých žen. A to je téma, které naše dva plus jednoho hrdinu zajímá ze všech nejvíc. Už ve vlaku partička narazí na brýlatého obchodníka (Jan Vlasák), který se při zmínce o Slovensku jen olízne. A když dojedou na místo, do kouzelného starobylého městečka, olíznou se i kluci: v hostelovém apartmá na ně čekají dvě ztepilé královny krásy – Natalija (Barbara Nedeljáková) a Světlana (Jana Kadeřábková).
Noc plnou extáze vystřídá ráno a kluci zjistí, že Oli se odhlásil z hostelu a beze slova zmizel. ruhý den tak plní určité obavy, které podpoří podivná setkání v městečku. Kluci se rozhodnou vydržet ještě jeden večer a ráno odjet s asijskou turistkou Kanou (Jennifer Lim), které také zmizela kamarádka. Kana i Josh se ovšem přes noc vytratí a nervózní Paxton se vydá upozornit policii a vzápětí se rozhodne i pro vlastní šetření. Zanedlouho objeví Nataliji a ukecá jí, aby ho odvezla na tajemné představení, aniž tuší, o jaké představení ve skutečnosti jde.
K napsání scénáře Hostelu inspirovala Rotha jakási thajská webstránka, kde se za určitý obnos zákazníkům nabízelo mučení, případně zabití člověka. Tematicky je Hostel příbuzný Wanově Saw, kdy se hrdina ocitá v roli hadru na holi pro zvrácené věznitele. Příběh potom plyne podobně, jako v McLeanově Wolf Creek, kdy hrůza na plátno vyhřezne až v poslední třetině snímku. Na rozdíl od McLeana si Roth ale vůbec neláme hlavu s motivacemi nebo rozpracováním charakterů, takže se nabízí otázka, zda je ta hodina čekání únosná. Na druhou stranu zas divák netruchlí, když tyhle nepříliš oblíbeníhodné figury Roth zařízne. Krveprolití je v Hostelu slušná porce a má popcornově nakažlivý nádech (jendím z výkonných producentů filmu byl Quentin Tarantino), což – oproti vážným horrorům – přímo vybízí k opakovanému shlédnutí tohoto Rothova bijáku. Vedle obligátních horrorových propriet, jakými jsou motorová pila nebo kleště a nůžky, se v Hostelu blýskne i autogen.
S tím, jak ubývají předvádiví spoluhráči a s nimi i čas na machistické pózy, dokáže Jay Hernandez (Friday Night Lights) vykřesat z Paxtona v pozdějších pasážích Hostelu solidní ohýnek a svým přirozeným charismatem snímek utáhne. Z českých herců je nejvýraznější Jan Vlasák jako odpudivý Holanďan. Milým zpestřením epizodních rolí je miniaturní part gurua moderních krváků, japonského režiséra Takashiho Miikeho.
Stejně jako ve vyprávění, i ve vytváření iluze slovenského venkova postupuje Roth přímočaře. Nerozpakuje se umístit bratislavské nádraží do Čech, kousek od Prahy (i s českými nádražními hlášeními), simulovat podtatranskou vísku v Českém Krumlově a německé nádraží na tom pražském. Reálie starobylého městečka, jeho křivolakých a otlučených ulic, podivných figurek i minimálně třicet let starých automobilů navozují kuriózní atmosféru ve stylu Tajemství hradu v Karpatech.
Scenérie kameraman Milan Chadima tónuje místy velmi působivě, obraz nicméně evokuje uspěchanou B produkci. V soundtracku zazní československé hity osmdesátých let, které v prostředí Hostelu znějí docela moderně a dotvářejí bizarní atmosféru snímku.
