O tři roky starší Vynález zkázy pak narazil na zlatou žílu inspirace u Verneovek. Kde se Cesta do pravěku ještě snažila o uvěřitelnost triků, do perokreseb silně stylizovaný Vynález zkázy naplno přijal snahu přijít s něčím zcela novým. V době, kdy byly triky teprve v plenkách a silně stylizované snímky byly možné jenom skrze plně animované podání (Disney), Zeman zkrátka vymyslel zcela nové pojetí filmového obrazu.
Více než československý režisér
Stejný postup pak Zeman použil i u Barona Prášila (1961), Blázkovy kroniky (1964), Ukradené vzducholodi (1967) či Na kometě (1970). Byla to právě tato stránka Zemanovy tvorby - ono odlišení se od animovaného i hraného filmu a synteze obou do něčeho zcela nového - která ovlivnila filmaře daleko za našimi hranicemi.
Světového věhlasu se dočkal i Jan Švankmajer.
I když se v souvislosti s Karlem Zemanem o něm často mluví o "českém Mélièsovi", mnohem přesnější by bylo jen označit přímo za pokračovatele prvního trikového filmaře bez přízvyska "český". Zeman totiž bezpochyby patřil mezi jednoho z největších, ne-li největšího inovátora filmových triků v polovině 20. století, překonávajíc úroveň japonského trikového filmu (Godzilla) i amerických miniatur. Jediný, kdo ho překonal, je notně slavnější současník Ray Harryhousen, který sice působil už od 40. let, ale největších úspěchů se dočkal až na přelomu 50. a 60. let.
Filmy Karla Zemana jsou stále velmi oblíbené.
Zemanovy filmy obletěly svět jak za svého času, tak při výjimečných příležitosti i poté. Ostatně i nynější restaurovaná verze Vynálezu zkázy míří i na zahraniční festivaly. Nelze se tak divit, že nejen Jan Švankmajer, ale i Terry Gilliam nebo Tim Burton totiž identifikovali Karla Zemana jako největší inspirací svého vlastního stylu. Dokonce i otec moderního trikového filmu za mořem, Ray Harryhousen (Jáson a Argonauti) cituje Zemana jako zdroj obdivu. Harryhousenova stránka o Zemanovi mluví přímo jako o "filmaři, který se Harryhousenovi blíží nejvíce ze všech". Při analýze Harryhousenových filmů se ostatně rychle ukáže, že od sebe ze Zemanem vzájemně čekali inspiraci - scény z Cesty do pravěku například odráží Harryhousenovy triky v One Million Years B.C (1966). Velmi podobné jsou i některé scény v pozdější Spielbergově Jurském parku.
Ray Harryhausen se proslavil trhákem Clash of the Titans.
Jenže zatímco Harryhousen se dočkal hned několika následovníků i mezinárodního uznání, český trikový film se po Zemanově derniéře v roce 1980 propadl do nicoty. Zemanův odkaz dnes nejvíce připomínají nekonečné reprízy jeho původních filmů nebo od roku 2012 pražské Muzeum Karla Zemana, nikoliv však snahy jiných filmařů. Těm v 90. letech zcela ujel trikový vlak a krom Švankmajerových uměleckých počinů tak nezvládají ani konkurovat digitální éře, ani přijít s konkurenceschopnou alternativou. Karel Zeman byl zkrátka jenom jeden, a ačkoliv si mnozí brousili zuby na to být jeho nástupci, v soubobé realitě zůstává Zeman doslova pouze muzejním artiklem z lepších a kreativnějších časů.