Všichni jsme o jeho filmech dopředu vždycky věděli, že budou „nějak“ divné, že v nich zase narazíme na jeho ženu a Johnnyho Deppa, že však současně ponesou jeho zvláštní vizuální rukopis. Možná ještě někoho brala jeho předvídatelná poetika, ale každý dávno věděl, že Burton originalitu sežral v některém ze svých nočních snů. A teď tohle! Frankenweenie: Domácí mazlíček je bezesporu jeho nejlepším filmem posledních deseti let. V mnohém předbíhá a vytěsňuje jeho dokonale bizarní Mrtvou nevěstu a navíc dokáže bavit, napínat a to současně starší publikum i jejich děti. Hollywoodské animáky mají jeden velký neduh. Jsou barevně rozjuchané, křečovitě vtipné a pitvořivě směšné.

zdroj: Bontonfilm

Animák trochu jinak

Na děti neútočí kvalitním příběhem, ale banalitami, které ozvláštňují pády a žertovné obličeje hlavních protagonistů. Starší diváky se snaží udržet v kině pomocí všelijakých odkazů a dospěláckých vtípků, které mnohdy hraničí s vulgaritou, ale protože jim děti ještě nerozumí, tak čert to vezmi. Burton samozřejmě opět vstupuje na půdu klasického hororu, navíc ne nepodobnému kultovnímu Hřibitovu mazlíčků. Pokud ale chcete na film vyrazit se svými ratolestmi, zcela na rovinu, více bych se bál pokřivení psychiky u Doby ledové. Frankenweenie: Domácí mazlíček je sice hororovým filmem, ale natočeným s tak dojemným citem a humorem, že snad opravdu poprvé se u takové podívané může sejít celá rodina, aniž by někdo utrpěl šok. Příběh je naivně jednoduchý. Malý chlapec přijde o svého psa a s tím se nehodlá smířit. Rozhodne se tedy mazlíčka přivést zpět k životu. A to se mu kupodivu povede. Jen ten jeho pejsek nevypadá úplně stejně, nechová se stejně a všichni kolem to velmi záhy ucítí na vlastní kůži. Viktor se samozřejmě svého miláčka snaží nejprve skrývat před ostatními, což přináší celou řadu velmi humorných situací. V okamžiku, kdy Burton vytahuje na přetřes ony „bací“ scény, rodič dítěte může zůstat v klidu. Režisér nám je servíruje s velkým citem. Máme sice takové šimrání pod kůži, ale nic víc.

Frankenweenie: Domácí mazlíček | zdroj: Falcon

Burton ve formě

Snímek v sobě nese navíc jedno nevyřčené poselství, je to dokonale vyseknutá poklona danému žánru. Kdo má nakoukáno nějaké základní množství starých hororů a dokáže z nich vyjmenovat všelijaká klišé, pak bude spokojen rovnou dvakrát. Tim Burton se s tím nemaže a do svého nejnovějšího filmu takových odkazů narval celou řadu. Opět však s velkým citem. Nikdo netlačí napilu, pan režisér chce jedno: užijte si to. Výtka směřuje k hlavní postavě, která je totiž typicky Burtonovsky jiná. Viktor se odlišuje svým vzhledem, chápáním reality. V každém Burtonově filmu se totiž najde jeden Střihoruký Edward, ale na druhou stranu, tady to nikomu vadit nemusí.

Hodnocení: 80 %