Na Elysium se hodně lidí opravdu upřímně těšilo, protože Blomkamp už s Districtem 9 ukázal, že umí natočit dobré sci-fi za málo peněz a navíc dokázal kouzlit s naprosto průměrným scénářem. Tady bylo od začátku jasné, že na jeho nový film těch dolarů bude více. Velmi podobným způsobem dokázal tento jihoafrický režisér investovat svůj um do snímku Elysium. Z obyčejného rovnostářského vidění světa rozděleného na dvě části dokázal vykřesat velmi solidní a napínavou zápletku. Děj je zasen do vzdálenější budoucnosti roku 2159, což jasně ukazuje na fakt, že tvůrci se už poučili z nedaleké budoucnosti.
zdroj: Archiv
Svět chudých a svět bohatých
Diváci si pak slibují od filmu nesplnitelné a v roce 2001 se místo cest ke vzdáleným planetám naší sluneční soustavy dočkali jen poplatků za dálniční známky. Tak tedy v téhle Blomkampově budoucnosti jsou na Zemi jen totálně chudí a bezprizorní lidé, kteří žijí v hrozivém sajrajtu. Ti lepší, pak přežívají v relativním blahobytu totalitně řízeného kosmického tělesa zvaného Elysium. A to je vlastně všechno, co stojí asi tak za zmínku. Urputná snaha ukazovat rovnostářství jako jediný spravedlivý společenský systém je definitivně únavná. Stačí se podívat do práce, kde vás tepe nadřízený za každou maličkost. Také ho nesvrhnete, protože se na vás povyšuje. V případ Elysia se Blompkamp zjevně nemohl rozhodnout, co nám vlastně kromě tohoto mrzkého poselství chce servírovat. Elysium je tak obskurním mixem sci-fi o boji za svobodu proti totalitě symbolizované fanatickou (dle mého mínění jedinou rozumnou) bytostí v podobě tajemnice Delacourt (Jodie Foster). Postava Maxe (Matt Damon), který stojí proti systému a především proti fanatickému Krugerovi a jeho jednotce, přeskakuje mezi akčním hrdinou, za jehož zády pozorujeme digitální svět neutěšené budoucnosti a křečovitě romantickou polohou. Neill Blomkamp všechny tyto prvky pospojoval celkem umně a chytře. Musíme vzít však v potaz, že se nemusel řídit pokyny dle scénáře někoho jiného. Takhle bizarní slepenec vytvořil on sám.
Vlastně, ono je to dobré
A teď by mělo přijít ono „na druhou stranu“ a vysázet na stůl několik argumentů, které filmu vrátí ksicht dobrého sci-fi. Nic takového ale nepřijde. Elysium je scénáristickým patvarem, který opravdu používá vyčpělá témata, z nichž jako velký fanoušek žánru jsem opravdu unavený a už mne nebaví. Současně se však Elysium prezentuje jako nedostatkový žánr a to mu opravdu hraje do karet. Vyčítat příběhu vypravěčskou roztříštěnost, zlobit se na zarputilého Maxe a totálně klišé postavu brazilské krásky Frey (Alice Braga), znamená zahodit veškerou důstojnost. Já se u filmu neustále ošíval, ofrňoval. Nejvíc mi vadilo, že ta lůza ze Země nedá těm, co opravdu něco dokázali, pokoj a klid. Že film chce být tak strašně spravedlivý, až vlastně začnete fandit těm, co jsou na špatné straně barikády. Jenže na konec jsem musel uznat jedno, že Elysium je v letošním roce velmi vydařeným snímkem, který svému žánru vůbec nedělá ostudu. Pokud budeme mluvit o nějaké ostudě, pak za nos by se neměl chytat Neill Blomkamp, ale Ridley Scott, ale to už je opravdu jiný příběh.
Hodnocení: 60 %
