Dracula

3. 7. 2009 - 8:30 | Téma | red

Dracula zdroj: tisková zpráva

Film mnohokrát napodobený, vzor všech dalších, nejen filmových upírů – Dracula.

Proslulá filmová adaptace Draculy, natočená v roce 1931 ve studiu Universal, nebyla prvním přepisem románu Brama Stokera (vyšel v Londýně v roce 1897) o upírském hraběti z Transylvánie, který si pronajme opatství v Anglii, aby na bělostných krčcích londýnských panen ukájel svoji touhu po nové krvi. Na rozdíl od svých dvou neozvučených předchůdců – dnes nenávratně ztraceného maďarského filmu Drakula halála (Draculova smrt, 1921) a mistrovského díla německého expresionismu Upír Nosferatu (1921) – však byla prvním autorizovaným přepisem. Vynikl díky teatrálně impozantnímu představiteli titulní postavy Bélovi Lugosimu, jenž definoval, jak má filmový Dracula vypadat i jak se má chovat.

Stokera při psaní Draculy inspirovaly vampýrské tradice v literatuře (povídka Upír, kterou roku 1816 u Ženevského jezera napsal lékař Lorda Byrona John Polidori), východoevropský folklór o přízracích, jež vstávají z mrtvých a sají krev živým, i kronikářské zmínky o transylvánském krutovládci Vladu III. Tepešovi, který v patnáctém století narážel své nepřátele na kůly a přezdívalo se mu Dracula (tj. syn ďábla). Filmový scénař ale více než z románu, který je tlumočen prostřednictvím deníkových zápisků, dopisů, telegramů, fonografických záznamů či novinových výstřižků, vycházel z divadelní inscenace Hamiltona Deanea uvedené v Londýně v roce 1924, respektive z její Johnem L. Balderstonem upravené verze pro Broadway (1927).

Divadelní producent Horace Liveright se oproti předchozím jevištním verzím, ale také snímku Upír Nosferatu, rozhodl Draculu uvést jako tajemného aristokratického cizince, který je pro ženy děsivý a odpudivý, ale zároveň je sexuálně vzrušuje. Román postavu takto eroticky nevykresluje, nicméně též skrytě reflektuje sexuální úzkosti a potlačené tužby viktoriánské doby i samotného autora. (V obávaném „naplnění se nečistou krví“ se odráží panika upjaté společnosti z venerických chorob coby „božího trestu“ za promiskuitu, která je nejkřiklavěji personifikována kurtizánsky chlípnými Draculovými „nevěstami“.)

V několikrát přepisovaném filmovém scénáři zůstala z předlohy řada biblických i shakespearovských narážek, děj byl ale pozměněn: namísto obchodníka s realitami Jonathana Harkera do Transylvánie přijíždí pozdější pomatený pojídač pavouků Renfield. Jeho pobytu „mezi rozeklanými vrcholy, ponuře shlížejícími na průsmyk Borgo, kde stojí roztroušeny chátrající hrady z dávných věků“ je ve filmu věnována jen čtvrthodina a finále se neodehrává v Draculově transylvánském sídle, ale v Anglii na opatství Carfax. Navzdory změnám se tato verze Draculy stala zasvěcující preambulí upírského filmu, od té doby neodmyslitelně spjatého se zchátralými komnatami, ztrouchnivělými rakvemi, širokými schodišti, chuchvalci pavučin, poletujícími netopýry, vyjícími vlčími „dětmi noci“ a rozevlátými pelerínami.

Béla Lugosi Dracula bude už navždy spojován s Bélou Lugosim, přestože byl pro studio Universal jen levným náhradníkem za zesnulého „muže tisíce tváří“ Lona Chaneyho. Maďarský herec, jenž Draculu ztělesnil i na broadwayském jevišti, obdařil upíra zlovolnou dvojsmyslností, horečnatě zářivýma pronikavýma očíma, dlouhými prsty a prazvláštně modulovanou výslovností s cizím přízvukem. Vytvořil fascinující portrét hrozivě distingovaného, svůdného, ale i zákeřného netvora. O znepokojivou „dekadentní“ atmosféru, děsivou a vzrušující, se vedle charismatického Lugosiho a jeho nezapomenutelných replik (I never drink... wine.“) postarala i expresionistická kamera Karla Freunda. Režíroval věhlasný tvůrce němých filmů Tod Browning. Snímek se však v druhé polovině mění – i v důsledku obav z využití nových zvukových technologií – v poněkud statické salónní drama. Film byl v amerických kinech uváděn ve zvukové i němé verzi.

Carlos Villarías V roce 1931 v Universalu zároveň vznikla podle téhož scénáře ještě verze ve španělštině, určená pro latinskoamerický trh. V kulisách „Browningovy verze“ ji po nocích natáčel jiný štáb se španělsky mluvícími herci. Produkce se ujal Paul Kohner, ambiciózní chráněnec zakladatele studia Universal Carla Laemmleho. Kohnera roztrpčilo, že mu byla svěřena pouze cizojazyčná verze, a byl přímo posedlý pětkrát dražší konkurenci překonat. Španělskou verzi režíroval George Melford. Ačkoli je jeho film z technického hlediska zdařilejší (dynamičtější kamera, efektnější záběry a dramatičtější střih) a lépe charakterizuje vedlejší postavy, představitel ústřední role Carlos Villarías zůstal ve stínu svého nenapodobitelného maďarského vzoru.

NEJNOVĚJŠÍ ČLÁNKY

Na co koukat v prosinci: Druhý Avatar, naštvaný Santa a návrat Benoita Blanca

Na co koukat v prosinci: Druhý Avatar, naštvaný Santa a návrat Benoita Blanca

2. 12. 2022 | Téma | Matěj Svoboda

Konec roku bude v kinech velkolepý, vrací se totiž James Cameron se svým Avatarem. A nuda nebude ani na streamu, je libo pokračování detektivky Na nože?
První trailer na pátého Indiana Jonese je tady

První trailer na pátého Indiana Jonese je tady

2. 12. 2022 | Trailery | Adam Homola

Tak a je to tady! Po letech čekání a nespočtu odkladů je pátý Indy konečně natočený a my se můžeme pokochat první ukázkou.
Medvěd na koksu bude jedním z těch filmů, které často nevznikají

Medvěd na koksu bude jedním z těch filmů, které často nevznikají

1. 12. 2022 | Trailery | Adam Homola

Pokud se váš film jmenuje Medvěd na koksu (v originále Cocaine Bear), budí jistá očekávání. A novinka Elizabeth Bank svému názvu skutečně dostává.
Antonio Banderas se blýskne po boku Harrisona Forda v Indiana Jones 5

Antonio Banderas se blýskne po boku Harrisona Forda v Indiana Jones 5

30. 11. 2022 | Novinky | Adam Homola

Legendární španělský herec nepolevuje a objeví se i v nadcházejícím a netrpělivě očekávaném pátém Indiana Jonesovi. Nicméně on sám uvádí věci na pravou míru.