Zápletka je vlastně velmi jednoduchá. Na střeše věžáku se v jeden okamžik setkají čtyři zcela neznámí lidé. Chtějí skočit dolů a ukončit tak svůj život. Není na tom nic neobvyklého, protože ten dům je sebevrahy docela vyhlášený. Nicméně fakt, že se v jednu chvíli setkají rovnou čtyři lidé, ty dotyčné přiměje k tomu, aby svůj plán přehodnotili.
Neskočí a místo toho zažijí celkem fajn dobrodružství okořeněné britským humorem a vypravěčským stylem spisovatele Nicka Hornbyho, podle jehož novely film vznikl. Vlastně ani nevím, proč se mi film tolik líbil, možná je to proto, že se po dlouhé době dostala do kin komedie bez přívlastku, ale s docela fajn lidským rozměrem. Hlavní hrdinové jsou nesourodí, trochu trapní, hloupí i zábavní. Přesto je spojuje zvláštní chuť k životu, která se jen tak nevidí. J. J. v podání Aarona Paula je přesně tím typem hejska, kterého nesnášíte, ale musíte se smát každé jeho hlášce. Pierce Brosnan pak svého Martina Sharpa zahrál jako typického Brita staré gardy. A obě dámy ( Imogen Poots, Rosamund Pike) byly prostě úžasně vtipné jen tak.
Když pak čtveřice sepíše na Nový rok na střeše mrakodrapu dohodu, že do Valentýna nespácá sebevraždu, každému divákovi dojde, že se film nebude brát příliš vážně, ale že současně nabídne i trochu toho k přemýšlení. Jenže dumání o smyslu a života a především o kráse bytí je podáno s tak břitkým humorem, že by bylo k nevíře, najít v sále jednoho člověka, který se nesměje.
zdroj: Archiv
Režisér Pascal Chaumeil přišel s filmem, který se plíživě a nenápadně může v běhu dalších let stát úplně stejnou kultovní podívanou, jako byl například Všechny moje lásky, nebo Čtyři svatby a jeden pohřeb.
Hodnocení: 80 %