Novinka dorazí do kin až na konci října, my vám už nyní nabízíme přehled nejlepších filmů tohoto bezesporu kultovního režiséra.
Pro fanoušky divnosti
V bývalých dekádách měl David Cronenberg pověst přeborníka prapodivných, exploatačních strašitelných filmů. Trvalo mu relativně dlouho, než se jako režisér prosadil. Ačkoliv dokončil školu už v roce 1967, teprve v roce 1981 zaznamenal širší ocenění skrze svůj snímek Scanners. Skutečně globální průlom pro něj však znamenal až film Videodrome z roku 1983.
zdroj: YouTube.com
Oba z nich svou agresivní estetikou, ač zároveň i silnou atmosférou, přesně zapadaly do přepálených 80. let, zároveň ale nabízely něco více než jen hektolitry krve a detailních záběrů na zobrazovaný "hnus". Do podvědomí veřejnosti se sice zřejmě nejvíce zapsal filmem Moucha (1986), kritiky a fanoušky však více oslovil psychologickou linkou své tvorby.
Silné grafické výjevy u Cronenberga totiž vždy sloužily k ilustraci mentálních pochodů jeho narušených hrdinů. Dokonalým příkladem může být jeho Nahý oběd (1991) nebo matrixovina eXistenZ (1999). Zároveň ale stále platilo, že byla jeho tvorba stále pevně ukotvná v normách žánrového sci-fi příběhu. Pomalu se ale schylovalo k radikální změně Cronenbergova stylu.
zdroj: YouTube.com
Blíže realitě
Na stará kolena totiž jakoby Cronenberg vystřízlivěl z mladické hravosti s umělou krví a ujetými maskami a přeřadil blíže realitě. Rozdíl mezi jeho eXistenZ a Dějinami násilí z roku 2005 nemůže být evidentnější. Kde eXistenZ platil za snímek blízko Matrixu, ale stále s řadou obskurních rekvizit jako často zobrazovanou "biologickou zbraní", Dějiny násilí platily za drama říznuté černou komedií skoro až ve stylu bratrů Coenů.
zdroj: YouTube.com
Příběh bývalého mafiána si pak znovu zkusil s Východními přísliby, a přeřazení ze sci-fi do společnské kritiky bez žánrových elementů pak můžeme najít i v Nebezpečné metodě (2011) o soupeření psychiatrů-sexuologů Carla Junga a Sigmunda Freuda a Cosmopolis (2012), vyprávějícím alegorii k finanční krizi pomocí stylu moderního nezávislého filmu (tedy: pro řadu lidí těžko stravitelně).
zdroj: YouTube.com
S Mapami ke hvězdám jakoby pak svůj přerod do civilních témat z poslední dekády dovršil. Příběh a žánr popisovaný jako lovestory, satira Hollywoodu i psychologické drama o několika bizarních rodinách zůstává věrný Cronenbergově snaze odhalovat temná zákoutí mysli, zároveň se však v detailech nebojí její projevy ukazovat ani na vizuální stránce postav. Je vlastně skoro ironií osudu, že se po celé více než třicetileté kariéře Cronenberg přes mimozemšťany, přerostlé mouchy a ruské mafiány v závěru dostal k vrcholu samého zla, hollywoodským existencím, na nichž využívá všechny techniky, které si za ta léta odzkoušel.
