V roli nesmrtelného galejníka Jeana Valjeana se objevila už celá plejáda slavných herců. Někteří zcela vyhořeli, jiní naopak obstáli velmi dobře a jejich nástupci jsou s jejich výkonem navždy srovnáváni. V roce 1958 tak předvedl dokonalý herecký výkon Jean Gabin. A pravdou je, že na jeho výkon prostě nelze zapomenout. Byl nejlepší, ale nebyl první. Velmi dobře zahrál Valjeana v roce 1935 také Fredric March. A nesmíme zapomenout ani na Jeana Paula Belmonda, který se objevuje v roli vysloužilého a negramotného boxera Fortina, který se v době druhé světové války setkává s Bídníky. Snímek odehrávající se ve dvou rovinách tak divákům ukázal stárnoucí hereckou legendu i v roli trestance a nutno říci, že jednoho z nejlepších. Jenže doba postupuje kupředu mílovými kroky.
Tralala, Bídníci se zpěvy
Dnes se do kina nechodí za kulturou, jdete zbaštit půl kilogramu syntetické kukuřice, vypít dva litry koly a to celé chcete zamatlat sladkými bonbóny. A navíc, po skončení filmu, masový divák nechce o filmu přemýšlet. A nějaké úvahy nad spravedlností a smyslem života si rád nechá utéct. Jenže filmař je mnohdy prevít přemýšlivý a rád by nám znovu zprostředkoval klasiku v novém světle. A rád by do ní obsadil velké popcornové hvězdy. Herci tohoto kalibru vždycky rádi kývnou, je to přeci klasika! Navíc všem ukážou, že umí taky hrát. A zpívat! Nové muzikálové verze se ujal britský režisér Tom Hopper, který po oscarové Králově řeči má patent na umění a dokáže do svého filmu zlákat ty největší celebrity. A to prosím neberte jako uštěpačnou poznámku! Takže z galejí nám nakonec prchá se zpěvy na rtech Hugh Jackman, který pravděpodobně dostal na čas vycházky od profesora X a za zády má zarputile dýchavičného komisaře Javerta Crowa, pardon Russella. Tralala, lalala, zpívají hlavní hrdinové, aby záhy potkali Fantine v podání tradičně toporné Anne Hathaway, které k dokonání zoufalého (ne) herectví chybí jen ty trapné výkopy nohou, co předváděla v posledním Batmanovi. Páni i dámy cechu hereckého zpívat umějí, což o to, ale ani po hodině si divák nemusí zvyknout na fakt, že sleduje Huga v muzikálové verzi a vzývá všechny svaté za mluvené slovo.
Amanda Seyfried a Eddie Redmayne ve filmu Bídníci
zdroj:
tisková zpráva
Umělohmotná klasika
Hopper natočil Bídníky asi dobře, ale jejich obsazení je nedůvěryhodné, zvláštní a místy dokonce až bizarní. Film je tak po technické stránce velmi dobře udělaný. Díváte se, usrkáváte kolu a bleskne vám myšlenka, teď by to chtělo střih. A je tam! Kostýmy, kamera, scéna, to vše k sobě dokonale lícuje. Mezi tím však pobíhají herci, kteří sice hrát umí, ale motivem jejich chuti v Bídnících hrát, byla pravděpodobně snaha ukázat svůj talent v klasickém díle. Russell Crowe je jako Javert nepřesvědčivý až běda. Jackman trpí tím, co dosud dělal. Před sebou stále vidíte postavu, co jí z prstů vylézají bodáky a nic na tom nezmění ani dobře nalíčená špína na jeho obličeji. Bídníci jsou v podání Toma Hoppera umělohmotnou selankou, vytvořenou z překližky, polystyrenu a počítačové grafiky. Jsou prostě řemeslně zvládnutým majstrštykem, kterému se však nechce za žádnou cenu věřit. Vrátíme-li se k otázce na začátku, zda má smysl do nekonečna točit filmovou klasiku, pak odpověď zní, že asi ano. Ale než natočit po dvacáté věrný přepis, tak to raději divák ocení vlastní a současně podanou verzi, tak jak se to před lety povedlo Bazu Luhrmannovi s Romeo + Juliet.
Hodnocení: 40 %
