Podle renomované americké filmové kritičky Pauline Kaelové je Burgessův Mechanický pomeranč ironickou bajkou o budoucnosti, v níž lidé ztrácejí svou schopnost morální volby, zatímco Kubrick naproti tomu klade důraz na ústřední charakter Alexe DeLarge, který ve filmu působí živěji a atraktivněji než kterákoli jiná postava. Důsledkem toho podle kritičky Pauline Kaelové je, že když se v závěru filmu Alexovi vrací jeho agresivní, nespoutaná povaha, nepůsobí to na nás na rozdíl od Burgessovy předlohy jako vtip, ale spíše jako vítězství, které sdílíme.

Zatímco Kubrickův Mechanický pomeranč působí pochmurným dojmem, že se zlo bude cyklicky opakovat a pokud jde o možnost volby dobrého jednání, snímek vyznívá skepticky, Anthony Burgess klade důraz na nutnost, aby člověk dospěl do stadia reálné nezávislosti a zralosti a negativním společenským okolím vnucované zmechanizované rituály potom dokázal odmítnout. Zatímco Kubrick svým společensky ostře polemickým pojetím Mechanického pomeranče umožnil, aby ještě i dnešní generace mladých lidí prvoplánově vnímaly film jako pouhou ódu na násilí, Burgess má nad absurdně násilnickým, sobeckým a pokryteckým charakterem moderní společnosti naopak nadhled a střeží se toho, aby mu podléhal.