Celá řada béčkových hororů si pohrává s vraždícím Santa Clausem, ale jenom Rare Exports dotáhl tuto myšlenku do logického důsledku, navíc v unikátním severském podání. Namísto vraha v převleku Santa Clause totiž tentokrát snímek připomíná spíše cosi jako mysterióní Věc - jeho premisou je možnost, že legenda o fousatém pánovi, který odměňuje hodné děti, ale trestá ty zlé, vychází ze skandinávských mýtů o skutečné nadpřirozené entitě. Ta se nyní kdesi na severu Evropy probudila a to není dobrá zpráva pro nikoho z okolí. Rare Exports byl původně natočen jako krátký film režiséra Jalmariho Helandera, posléze byl ale překován do celovečerního snímku, který je doslova labužnickým pokoukáním pro fanoušky dobrého hororu a zároveň lehce podvratné látky.
Když se řekne vánoční horor, mnozí vzpomenou i na solidní Nightmare Before Christmas od Tima Burtona. Ještě před ním však vznikl film, který povedeně a hravě kombinoval vánoční období s porcí kreativního černého humoru. Gremlini z roku 1984 mohou leckoho zmást svými zrůdičkami působícími spíše jako dětské hračky, příběh o nešťastném vánočním dárku, který se vydá na bizarní cestu teroru je však doslova filmem pro celou rodinu.
Jeden z nejskrytějších “vánočních“ filmů je zároveň i jedním z nejkontroverznějších snímků poslední dekády, alespoň co do rozdílu mezi kritickým a finančním úspěchem. Fatálně nepodařený prequel Vetřelce a dost možná nejhorší film Ridleyho Scotta totiž natolik umně maskoval své dějové body, že leckomu unikla i nápadná přítomnost motivu vánoc, během nichž se filmová mise na LV-223 odehrává. Ten je přitom jedním z pomocných vodítek, jak Promethea vůbec dešifrovat. Tím dalším je motiv obětování a znovuzrození, stejně jako informace, že zdejší mimozemská rasa se jala vyhubit lidstvo zhruba kolem Kristova života. V důsledku Prometheus okatě říká cosi v tom smyslu, že Ježíš byl mimozemšťan, díky hrubě chaotickému vyprávění si však této finesy původně v kinech všiml jenom málokdo.
Vánoce a akční film jsou tu již pěkných pár dekád. Taková Smrtonosná past vytane na mysli leckomu. Režisér a scénárista Shane Black, podepsaný pod ní, ale i řadou dalších filmů, se ale vůbec proslavil vánočním zasazením svých akčních drsňáren, od Smrtonosné zbraně po Kiss Kiss Bang Bang. Teprve v Iron Manovi 3 ale tento svůj opakovaný vtip dotáhl do zajímavé pointy, když nechal rolničky vloudit do soundtracku, darování dárků zase do scénáře, z baněk udělal součást výzbroje - a to celé i filmu, který do distribuce vyrazil na počátku léta!
V éře konzumních vánoc by jeden skoro zapomněl, že prapůvod tohoto obyčeje vězí v církevní a náboženské tradici k příležitosti narození Ježíše Krista. Životem této křesťanské ikony se jistě zabývá celá řada filmů od Posledního pokušení Krista po Umučení Krista - jenom jeden snímek o spasiteli ale vyvolal takové emoce jako Život Briana. Film slavné formace komiků Monty Python z roku popisuje příběh muže, který se narodil na stejný nos jako slavný mesiáš, a lidé se jej s ním proto stále pletou. Na dnešní poměry vcelku nevinné utahování si z náboženských dogmat, nota bene těch křesťanských, však v době premiéry vyústilo v lavinu zákazů nebo absurdních ratingů nad 18 let jen v částech Spojeného království, některé státy jako Irsko a Norsko pak film do distribuce nevpustily vůbec.
Go (1999)
Předtím, než Doug Liman vdechl život Jasonu Bourneovi, zrežíroval i pozapomenutou (a otřesně pojmenovanou) “hyperlinkovou” gangsterku kříženou s ujetou komedií pro teenagery jménem Go. Její štědrovečerní zápletka v sobě kombinuje trojici vzájemně provázaných dějových linií - nejprve prodavačku, která si přivydělává prodejem drog, následně dvojici herců v roli volavek a nakonec také policistů, kteří za tím vším stojí. Je to bláznivé, kapku nedospělé, ale k všeobecné zábavě navíc veskrze neznámé. Pokud hledáte komedii, jakých mnoho není, Go je velmi příjemnou volbou.
