Byť Zvjagincev popírá, že film mínil jako nepříliš pozitivní komentář vstříc Putinově vládě, politická interpretace filmu už žije vlastním životem. Může Leviatanu dopomoct k oscarové nominaci, ale také přivést Zvjaginceva do potíží v rodné vlasti.
Tradice malých filmů
Nebude hanbou přiznat si, že Andreje Zvjaginceva zřejmě průměrný návštěvník kina nezná. Jeho tvorba nepatří zrovna do kategorie divácky přívětivých velkofilmů, naopak se zaměřuje na delší, vypointovaná dramata z běžného života. Nehledě na to však Zvjagincevovy filmy jako Jelena, Návrat nebo Vyhoštění patří mezi vrcholy soudobého ruského filmu a získávají mu dobré jméno i za hranicemi.
zdroj:
tisková zpráva
Pro nedostatek lepšího referenčního bodu i pro jejich tíživou, existenciální atmosféru, si často vysluhuje přirovnání k Andreji Tarkovskému (Stalker, Solaris).
Teď se však zdá, že kontext konfliktu Zápasu s Ruskem i téma korupce maloměstského starosty jakožto součástí vládnoucího režimu učiní z Leviatanu, Zvjagincevova nejnovějšího díla premiérovaného v tento čtvrtek, přece jenom jméno režiséra katapultují do reflektorů. Étos snímku kritizujícího Putinovi garnituru, zvláště snímku nominovaného na ceny festivalu v Cannes, přehlušuje veškeré další hodnocení. Mluví se ostatně i o nominaci filmu na amerického Oscara.
zdroj: Film Europe
Leviatan přitom krom Ruska čerpá inspiraci i z Bible, k jejíž mořské příšeře částečně odkazuje i samotný název filmu. Zdejší k tragédii odsouzený hrdina Kolja je stejně jako biblický Job veskrze sympatickým chlápkem, kterého však likviduje jedna nepřízeň osudu vedle druhé. Cokoliv se snaží napravit, situaci ještě zhoršuje. Jeho trampoty navíc nejsou dané jenom touhou starosty po jeho pozemku, nýbrž i problematickým vztahem s manželkou. Problémy se kupí, vrší a Zvjagincev je mnohdy snímá jako černou komedii.
Nejistá budoucnost
Politické citace filmu jsou dané nejvýznamněji scénou, v níž několik postav odpočinkově střílí do portrétů starých sovětských prezidentů včetně Leonida Iljiče Březněva a Michaila Gorbačova. Taktéž starosta zde má v kanceláři prominentně vyvěšený portrét Vladimíra Putina. Vzdor tomu označuje Alexander Rodnyansky, producent filmu, snímek jako sociální drama, které se sice „dotýká některých problémů soudobého Ruska, zároveň však není pouze umělcovým kázáním“. Jak Rodnyansky dodává, film zůstává především „příběhem o lásce a tragédií prožívané obyčejnými lidmi“.
Této opatrné linie se drží i sám režisér, který na Cannes prohlásil, že mu rozhodně nešlo o střet s ruskou státní mocí. Skutečnost, že třetina rozpočtu filmu pochází z moskevského Ministerstva kultury, mu v tom dává zapravdu. Na druhou stranu, i Zvjagincev přiznává, že ministrovi kultury Vladimír Medinskému se konečný film nelíbí. Stejně tak o producent Rodnyansky opatrně přiznal, že nelibost ministerstva může snížit šance získat ze státních fondů v budoucnu zdroje na další Zvjagincevův snímek.
zdroj:
tisková zpráva
Nepřízeň částí vlády tak zjevně není jenom báchorkou pro západní média. Do léta tohoto roku dokonce hrozilo, že Leviatan bude v Rusku zakázán k promítání zcela – oficiálně nikoliv kvůli politickému obsahu, nýbrž pro přemíru sprostých slov, které zakazují nové ruské zákony. Leviatan nakonec sítem prošel, je však povolen ke sledování pouze divákům ve věku 18 let a starším. Ať už tak Zvjagincev tvrdí cokoliv, je jasné, že vnímání jeho filmu jako kritiku Putinova režimu berou za své kritici na Západě a minimálně i některé vládnoucí kruhy na Východě.
