Zvrácený - dva názory

28. 1. 2008 - 16:15 | Recenze | red

Zvrácený - dva názory Placeholder | zdroj: tisková zpráva

ZVRÁCENÝ, Eugen Liška ZVRÁCENÝ, Šimon Šafránek Film francouzského režiséra Gaspara Noého Irreversible provází od skandálu, který vyvolal při svém uvedení na loňském festivalu v Cannes, pověst kontroverzního díla

ZVRÁCENÝ, Eugen Liška

ZVRÁCENÝ, Šimon Šafránek

Film francouzského režiséra Gaspara Noého Irreversible provází od skandálu, který vyvolal při svém uvedení na loňském festivalu v Cannes, pověst kontroverzního díla. Nejspíš proto se tento „pozpátku“ vyprávěný a neobyčejně surový příběh objevil s jistým zpožděním pod názvem Zvrácený i v naší běžné filmové distribuci.

Jakkoliv je Zvrácený formálně zajímavým snímkem, výsledný dojem je však rozpačitý. Noého opus je určitě vizuálně atraktivní, působivá je především práce s osvětlením a barvou, pozoruhodné jsou experimentální kousky kamery. Jako celek však film působí příliš manýristicky a jako umění pro umění. O kolik více péče věnuje autor formě, o tolik méně jí zbylo na samotný obsah. Velkým problémem se tak, alespoň pro mne, stávají scény zobrazující násilí, které jdou proti povrchnímu a manýristickému stylu, v jakém se Noé pohybuje. Proč se vlastně pouští, hlavně v tolik citované scéně znásilnění, do takového naturalismu, když po zbytek filmu sleduje dění se znatelným odstupem? Abych mohl uznat uměleckou kvalitu filmu a ospravedlnit tak otevřenou prezentaci násilí, musel by Noé jít důsledně až na dřeň, musel by nás do svého příběhu potopit až po uši. A to se nestane. Noé nechá diváka projít nadmíru otřesným zážitkem, ale nenabídne mu za odměnu žádnou katarzi, protože není s kým se ztotožnit, komu věřit, s kým divácky spolupracovat.

Noému se podaří vyvolat velmi bouřlivé emoce( pro mne nejcennější na jinak dosti laciném snímku je právě možnost porovnávat své vlastní reakce na zobrazované násilí a jeho důsledky), ovšem nechá si je poněkud trestuhodně lhostejně utéct pod rukama a Zvrácený vyznívá do ztracena. Dalším motivem, který Noe, opět nedůsledně, rozehrává, je nevyhnutelná osudovost. Nejsem odborníkem na tvorbu Gaspara Noého, ale podle toho, co je mi známo o jeho předchozích dílech, jde nejspíš o jeho velké téma (Prolog k Irréversible patří postavě z předchozích Noeho filmů Řezník a Sám proti všem, která říká: „Čas ničí vše“). Nicméně vyumělkovaný Zvrácený se těžko stane přesvědčivou výpovědí na toto archetypální téma.
P.S. Irréversible se překládá jako „nezvratný“, český název tak spíš než o myšlence příběhu vypovídá o charakteru jeho tvůrce.

Položil jsem disk na jazyk přehrávače, stiskl tlačítko a pozorně sledoval, jak deska pomalu zajíždí do stroje. Zaklapnou se vrátka a už je tam. Po takové mediální masáži, jakou vyvolal Zvrácený, jsem byl připraven na vše. Čekal jsem masakrální znásilnění a směs studených záběrů… a dostalo se mi masakrálních záběrů a studeného znásilnění.

Zvráceného charakterizuje brilantní kamera +kompozice scény, práce s tempem. Tohle jsou OBRAZY! Jejich nekonečná délka bez střihu klade extrémní nároky na soustředění herců i štábu. Vybraná forma.
Hovoří se o násilí- násilné jsou tu v podstatě všechny obrazy- bitka a znásilnění. Ano, jistě. Horké pařížské noci. Již na pohled. To první je zobrazeno s citem pro vášeň. V tomto případě s citem pro zlost, pomstu. To druhé až s útrpnou tíhou, která diváka nutí hledět stranou. Bez honby za kýčem, bez detailu. To první násilí přitom bylo PŘÍMO vidět, zatímco to druhé už ne. A čím víc od fyzického násilí, čím víc proti toku času, tím blíž se dostáváme násilí, které bolí subtilněji. A. Hlouběji. Dostáváme se k násilí páchanému na citech- bujně veselý Cassell vrhá Bellucciovou do smutku. Ale divák má pocit, který smutek přesahuje- zmar. On už ví, že právě pro Cassellovu bujarost bude Bellucci znásilněna. A co ta hra slov a náznaků, do které je zapleten Dupontel?

Kdyby to všechno bylo naopak, zavánělo by mi to mnohem větší spekulací a ždímáním emoce. Právě přes zpětný chod si lze mnohem bolestněji uvědomit nezvratnost času, či ještě lépe nezvratitelnost.

Zvrácený je těžký film. A to ne kvůli tomu násilí. Divák je vržen do víru děje jako děcko do vody a chvíli trvá, než najde vztah k postavám.