| ZVRÁCENÝ, Eugen Liška | ZVRÁCENÝ, Šimon Šafránek |
| Film francouzského režiséra Gaspara Noého Irreversible provází od skandálu, který vyvolal při svém uvedení na loňském festivalu v Cannes, pověst kontroverzního díla. Nejspíš proto se tento „pozpátku“ vyprávěný a neobyčejně surový příběh objevil s jistým zpožděním pod názvem Zvrácený i v naší běžné filmové distribuci. Jakkoliv je Zvrácený formálně zajímavým snímkem, výsledný dojem je však rozpačitý. Noého opus je určitě vizuálně atraktivní, působivá je především práce s osvětlením a barvou, pozoruhodné jsou experimentální kousky kamery. Jako celek však film působí příliš manýristicky a jako umění pro umění. O kolik více péče věnuje autor formě, o tolik méně jí zbylo na samotný obsah. Velkým problémem se tak, alespoň pro mne, stávají scény zobrazující násilí, které jdou proti povrchnímu a manýristickému stylu, v jakém se Noé pohybuje. Proč se vlastně pouští, hlavně v tolik citované scéně znásilnění, do takového naturalismu, když po zbytek filmu sleduje dění se znatelným odstupem? Abych mohl uznat uměleckou kvalitu filmu a ospravedlnit tak otevřenou prezentaci násilí, musel by Noé jít důsledně až na dřeň, musel by nás do svého příběhu potopit až po uši. A to se nestane. Noé nechá diváka projít nadmíru otřesným zážitkem, ale nenabídne mu za odměnu žádnou katarzi, protože není s kým se ztotožnit, komu věřit, s kým divácky spolupracovat. Noému se podaří vyvolat velmi bouřlivé emoce( pro mne nejcennější na jinak dosti laciném snímku je právě možnost porovnávat své vlastní reakce na zobrazované násilí a jeho důsledky), ovšem nechá si je poněkud trestuhodně lhostejně utéct pod rukama a Zvrácený vyznívá do ztracena. Dalším motivem, který Noe, opět nedůsledně, rozehrává, je nevyhnutelná osudovost. Nejsem odborníkem na tvorbu Gaspara Noého, ale podle toho, co je mi známo o jeho předchozích dílech, jde nejspíš o jeho velké téma (Prolog k Irréversible patří postavě z předchozích Noeho filmů Řezník a Sám proti všem, která říká: „Čas ničí vše“). Nicméně vyumělkovaný Zvrácený se těžko stane přesvědčivou výpovědí na toto archetypální téma. P.S. Irréversible se překládá jako „nezvratný“, český název tak spíš než o myšlence příběhu vypovídá o charakteru jeho tvůrce. |
Položil jsem disk na jazyk přehrávače, stiskl tlačítko a pozorně sledoval, jak deska pomalu zajíždí do stroje. Zaklapnou se vrátka a už je tam. Po takové mediální masáži, jakou vyvolal Zvrácený, jsem byl připraven na vše. Čekal jsem masakrální znásilnění a směs studených záběrů… a dostalo se mi masakrálních záběrů a studeného znásilnění. Zvráceného charakterizuje brilantní kamera +kompozice scény, práce s tempem. Tohle jsou OBRAZY! Jejich nekonečná délka bez střihu klade extrémní nároky na soustředění herců i štábu. Vybraná forma. Hovoří se o násilí- násilné jsou tu v podstatě všechny obrazy- bitka a znásilnění. Ano, jistě. Horké pařížské noci. Již na pohled. To první je zobrazeno s citem pro vášeň. V tomto případě s citem pro zlost, pomstu. To druhé až s útrpnou tíhou, která diváka nutí hledět stranou. Bez honby za kýčem, bez detailu. To první násilí přitom bylo PŘÍMO vidět, zatímco to druhé už ne. A čím víc od fyzického násilí, čím víc proti toku času, tím blíž se dostáváme násilí, které bolí subtilněji. A. Hlouběji. Dostáváme se k násilí páchanému na citech- bujně veselý Cassell vrhá Bellucciovou do smutku. Ale divák má pocit, který smutek přesahuje- zmar. On už ví, že právě pro Cassellovu bujarost bude Bellucci znásilněna. A co ta hra slov a náznaků, do které je zapleten Dupontel? Kdyby to všechno bylo naopak, zavánělo by mi to mnohem větší spekulací a ždímáním emoce. Právě přes zpětný chod si lze mnohem bolestněji uvědomit nezvratnost času, či ještě lépe nezvratitelnost. Zvrácený je těžký film. A to ne kvůli tomu násilí. Divák je vržen do víru děje jako děcko do vody a chvíli trvá, než najde vztah k postavám. |
Zvrácený - dva názory
28. 1. 2008 - 16:15 | Recenze | red
ZVRÁCENÝ, Eugen Liška ZVRÁCENÝ, Šimon Šafránek Film francouzského režiséra Gaspara Noého Irreversible provází od skandálu, který vyvolal při svém uvedení na loňském festivalu v Cannes, pověst kontroverzního díla
NEJNOVĚJŠÍ ČLÁNKY
Úsměv 3 má režiséra. Hororovou sérii převezme tvůrce Hellraisera
30. 10. 2026 | Novinky | Alex Vávra
Zlověstný úsměv se vrátí potřetí, tentokrát pod vedením režiséra Lesního rituálu a Hellraisera. Co zatím víme o chystaném pokračování a proč původní tvůrce přenechává režii jinému?
Hollywood vzpomíná na Patricka Stewarta. Kolegové oceňují jeho talent i lidskost
30. 10. 2026 | Novinky | Alex Vávra
Ian McKellen, Hugh Jackman i Jonathan Frakes vzpomínají na Patricka Stewarta jako na výjimečného herce a blízkého přítele. Jejich rozloučení připomínají jeho talent, humor i ochotu pomáhat druhým.
Paul Atreides proti vlastní legendě. Třetí trailer Duny slibuje strhující finále
30. 10. 2026 | Trailery | Alex Vávra
Paul Atreides získal trůn, ale může přijít o všechno ostatní. Třetí trailer filmu Duna: Část třetí slibuje velkolepé finále plné zrady, intrik a osudových rozhodnutí. Denis Villeneuve chystá návrat na Arrakis, který bude pořádně bolet.
Odešel Patrick Stewart. Kapitán Picard a Profesor X
30. 10. 2026 | Novinky | Alex Vávra
Patrick Stewart dokázal dát vesmírnému kapitánovi i učiteli mutantů stejnou lidskost, důstojnost a laskavý humor. Ve věku 86 let odešel herec, s nímž vyrůstaly celé generace diváků. Připomínáme jeho život, nezapomenutelné role i důvody, proč jsme mu tak rádi naslouchali.