Česko-slovenský filmový projekt Zostane to medzi nami nyní přichází - po dvou letech od slovenské premiéry - do českých kin. Jeho režisér Miro Šindelka, většinou se živící produkováním i natáčením dokumentů, již před desetiletím okusil taje hraného filmu, když divákům nabídl Vášnivý polibek. Byl tehdy víceméně odmítnut odbornou veřejností, publikem jej přijalo vlídněji. Jde o snímek inscenačně nezvládnutý a mondénní, jen planě napodobující módní zahraniční trendy.
Na scénáři filmu Zostane to medzi nami spolu s režisérem pracovala i nedávná absolventka bratislavské VŠMU Slavena Pavlásková, kterou jsme dosud mohli znát hlavně z občasného publikování ve vysoce teoretických časopisech českých i slovenských (Iluminace, Kino-ikon). Co spolu vytvořili? Příběh milostného trojúhelníku, rozehraného mezi dvěma muži a ženou, váhající mezi jedním či druhým.
S usedlým seriozním Michalem (Michal Dlouhý) chodí snad celé desetiletí, aniž mu kdykoli vyznala lásku a aniž by si toho po uši zamilovaný Michal všiml. Náhodné setkání s rozhlasovým "dýdžejem" Tomášem (Tomáš Hanák) všechno změní, vnese dosud nepoznané emoce, vášeň i nejistotu. Tomáš se vyznačuje, mám-li se ohleduplně vyjádřit, psychickou labilitou. A jaká je sama hlavní hrdinka Danica (Danica Jurčová)? Přitažlivá žena, která nechce svému partnerovi lhát a raději zmaří chystanou svatbu, když veřejně pronese názor, že manžel by vše nemusel vědět, aby zbytečně netrpěl. V druhém opakování téhož obřadu se pro jistotu uchýlí k angličtině...
Byla-li Vášnivému polibku vytýkána nezvládnutá obrazová exklusivita, nezbývá než totéž opakovat i o tomto snímku. Celý příběh se bez jediného osvěžujícího nadechnutí poddává mondénnímu přelivu, zasahujícímu každou složku. To se ve scénáři týká jak těžkopádného utváření a splétání zápletek, tak skladby obskurních promluv, vkládaných postavám do úst. Také katalogově vypulérované interiéry nasnímané v modravě či hnědavě mrtvolném nasvícení (kamera Jána Ďuriše) snižují kvality filmu, stejně jako nekomunikující klipový rytmus i předstírání hlubokomyslných narážek na přetechnizovanou společnost, jak symbolizuje několikeré zařazení (pseudo)reklamní upoutávky na supermoderní kuchyň či noční velkoměstské scenérie. Totéž bohužel platí i pro řvavou, ale z dramatického hlediska nepříliš souznějící hudbu složenou Michalem Kaščákem a Slavem Solovicem.
Taktéž ochotnicky rozpadlé herecké výkony, které pohromadě drží jedině vzletná, avšak zcela bezbarvá deklamace naučených textů, místy se blížící nejhorší šmíře. Hanák vkládá - byť pramálo ústrojně - svou "sklepáckou" dikci i gesta, avšak Dlouhý i Jurčová jen sošně přednášejí bez jediného záchvěvu nějaké životnosti. K nepochopení jsou doslovné štěky, k nimž se propůjčili Anna Šišková, Zdena Studenková, Božidara Turzonovová, Marek Vašut nebo Radek Brzobohatý, jehož hrdina v několikasekundovém výstupu zkolabuje a poté již zírá jen z fotografie potažené smuteční stužkou. Nikdo z nich nečetl scénář? Naprosto bezkonkurenční zážitek však nachystal sexuolog Radim Uzel jak se svými sexuálními radami, tak závěrečným posunkem, kterým vybízel ke ztišení. Možná správně předpokládal, že publikum by mohlo hlučet.
Šindelka se pohybuje na hraně: často netušíme, zda své výjevy ještě myslí vážně. Jen těžko říci, jak máme přijímat např. osvětovou pasáž, kdy během stolování vyslechneme minipřednášku o cholesterolu. Zcela bezradným diváka zanechávají pro jistotu zdvojené zmínky o Danicině rakovinou prolezlém otci, jemuž Michal pro útěchu zařídil nové auto. Nelze odhadnout, zda podobně zdvojené církevní svatební obřady již sklouzly k (sebe)parodii. Hluboké přemýšlení vzbuzuje i otázka, jak vnímat Tomášův nezdařený sebevražedný pokus - později vyčte havarovaným automobilistům, že právě oni mu zmařili skok s mostu, kterým na sebe chtěl přitáhnout pozornost. Má snad pobavit zmatené cestování dvou žen v taxíku - jedna svého muže zavraždila, druhé jej právě opustila. Jsou to veselé vsuvky s příměsí bizarního cynismu? Anebo je to vážné zamyšlení nad duchovní bezvýchodností dnešního světa? Myslí Šindelka opravdu vážně to, co natočil? Jeden ze slovenských ohlasů ještě shovívavě film charakterizuje: "Nechává svojho diváka citovo chladným ako neónové svetlo reklamných pútačov, ako výkrik cez sklo, ako rozprávanie o medziludských vzťahoch bez ludského rozmeru." (Katarína Mišíková, Film.sk, 2003, č.11, s.37)
Vášnivý polibek zaujal v tabulce návštěvnosti 50. místo, vidělo jej přes 57 tisíc diváků. Kolik příznivců získá Zostane to medzi nami?
