Dokumentární film Lucie Králové a Miloslava Nováka Zlopověstné dítě je v kinech uváděn v rámci většího programového celku Vzpomínky a zapomínání, zaměřujícího se na reflexi holocaustu ve filmu, a to napříč různými kinematografickými žánry. Jako dokument spojuje animovanou pohádku Vzpoura hraček (1947) s hraným dramatem Pasažérka (1963), s oběma tituly přitom souvisí nejen tematicky, ale i po stránce tvůrčí. Eduard Linkers, nezapomenutelný gestapák z filmu Hermíny Týrlové, v něm čte úryvky z románu, scény z Munkova a Lesiewiczeva filmu dramaticky dokreslují zpověď jedenadvacetiletého mladého muže.
V úvodních titulcích se Zlopověstné dítě definuje jako dokumentární portrét, citát z Paula Claudela dává záhy na vědomí, že půjde o portrét poetický s důrazem na imaginativní stránku vyjádření. Králová s Novákem zpovídají dřevomodeláře Michala, na pohled řadového obyvatele jedné vesnice na Plzeňsku, jenž pracuje v nadnárodní společnosti Siemens. Výjimečnost Michalovy osobnosti tkví v jeho koníčku, který už přerostl hranice obsese a stal se (alespoň prozatím) životním posláním. Mladík se zajímá o vyhlazování židovského obyvatelstva. Navštěvuje evropské koncentrační tábory, kontaktuje osoby, které v nich přežily, píše knihy. Z románu Predátor v holocaustu, čteného ve filmu Linkersovým hlasem, je zřejmé, že jeho mladý hrdina, konfrontovaný s událostmi druhé světové války jako s něčím překvapivě bezprostředně prožitým, představuje Michalovo alter ego. Také on cítí nejasné spříznění s válečným utrpením a pokouší se ho pochopit. Vciťuje se do pozice vězňů a jejich velitelů a je zřejmé, jak ho temnota lidské duše fascinuje.
V pátrání po podstatě lidské duše mu napomáhají sny jako mosty k minulým životům, s nimiž se do Zlopověstného dítěte dostává motiv vody jako jeden z prostředků, jak nalézt cestu k sobě samému. Michalův portrét prostupují citáty z knihy Gastona Bachelarda Voda a sny (česky Mladá fronta, Praha 1997), voda je častým motivem v černobílém a jen výjimečně barevném obraze (kamera Dalibor Fencl) a ve zvuku. Až na výjimky koupání v místním rybníce je tekoucí, případně pohyblivá jako hladina moře, kam míří Michalovy kroky v závěru filmu. Michal si při vyprávění myje ruce, plave, případně rozbíjí pštrosí vejce (jejich původ hledejme u Bachelarda), jejichž obsah se mísí s vodou v potoce. Tyto okamžiky oslňují svým až surrealistickým ztvárněním, záhy však vyústí do podoby intelektuálně nanicovaté hry.
Lépe vyznívají scény syrové, z Michalova skutečného života, které mohou být odpovědí na jeho bizarní zájmy. Většina se jich odehrává v jeho pokoji, zahlceného množstvím materiálů s tematikou holocaustu, ale i hollywoodských hororů. Zde se Králová na Michala obrací přímo a vedle velkých témat se ho ptá také na soukromý život. Krátce zpovídá i Michalova otce, s nímž on nemá nejlepší vztahy. Otec – kameník a příležitostný tělocvikář na nedalekém gymnáziu – byl pro filmaře výzvou k natáčení scén v tělocvičně jako ironického komentáře k Michalovým výpovědím. Podobně je tomu i v letním táborem nebo před budovou Siemens, o níž Michal říká, že dělá z lidí nesvéprávné černochy. Všední skutečnost hodnotí z pozice mladého rozhněvaného muže a na některé otázky má až příliš jasné odpovědi. Snaží se však o upřímnost, kterou si diváka i přes svou zlopověstnost získá.
Zlopověstným dítětem se na poli českého dokumentu oficiálně uvádějí dvě slibná jména: Lucie Králová, iniciátorka celého projektu, scenáristka a režisérka, a Miloslav Novák, který se vedle střihu podílel i na režii. Studenti FAMU, univerzitně vzdělaní i ve filosofii, zde ukázali, jak blízký je jim kolážovitý tvar filmové eseje, ve kterém mohou zúročit co nejširší škálu žánrů: od hraného filmu k animace, to vše se společným jmenovatelem v dokumentu. Za svůj počin získali za něj řadu festivalových cen (nejlepší dokumentární film roku 2003 na MFDF v Jihlavě aj.), což můžeme připsat jednak síle tématu, jednak způsobu, z jak neobvyklého úhlu bylo pojednáno. Po tomto filmu se autorsky každý vydal svou vlastní cestou. Budou-li na ní zodpovědně hledat rovnováhu mezi tématem a jeho pojednáním, zdá se, že budeme mít další osobnosti českého dokumentu.