Tony Montana je už dvacet let prototypem zatraceně tvrdého cápka a tříhodinový biják Briana De Palmy Scarface, remake Hawksovy chicagské gangsterky z roku 1932, je výstavním kouskem o manické honbě za úspěchem. Přehnaný make-up 80.let, kostýmy, rudá klubová světla i hudba se s přibývajícími roky mění v kýč a trash. To ale jenom podtrhuje absurditu Montanovy figury a jeho světa.
Ne, Tony Montana není žádný Michael Corleone. Tony Montana je obyčejný grázl a vrah, který bojuje proti všem a pro bossovu milenku Elviru (Michelle Pfeiffer) se snaží učinit nepostradatelným hláškou:„Hele kotě, co máš za problém? Hm, co je? Vypadáš skvěle, máš krásný tělo, krásný nohy, krásnej ksicht, všichni tě tu milujou. Jenom v očích máš pohled, jako kdyby tě už rok nikdo neošukal!“
V roce 1980 otevřely Spojené státy hranice s Kubou, aby za emigranty mohli z Ostrova svobody přijet příbuzní. Pekelník Castro však nelenil, vymetl svá vězení, a tak se do USA dostalo také přes 25000 kriminálníků. Mezi nimi i Antonio Montana a jeho kámoš Manolo (Steven Bauer), kteří v záchytném táboře pro bosse Lopeze (Robert Loggia) bez rozpaků spáchají vraždu. Odměna? Zelená karta. Později se lišácký Montana a hezoun Manolo stanou členy Lopezovy miamské mafie a pomalu stoupají v její hierarchii. Montanovi je ale obyčejný postup málo. Montana chce všechno – včetně bossovy sesle. Včetně jeho ženské.
Montanova logika přitom připomíná uvažování zvířete vypuštěného po letech bití z klece: „V týhle zemi musíš nejdřív vydělat prachy. Když máš prachy, přijde moc. A když máš moc, přijdou ženský.“Věčný moralista Stone, který psal ke Scarface scénář v době svého boje s kokainovou závislostí, tu v báječné zkratce zachytil systém fungování společenské džungle. I když jde primárně o kritiku nenasytné západní společnosti, z vlastní zkušenosti víme, že i „za plotem“ to bylo podobné.
Al Pacino sice vždycky bude vypadat spíš jako Ital, než jako Kubánec, to však není v tomto případě podstatné. Pacino ve Scarface omračuje. Předvádí zarputile fyzické herectví. Téměř nesleze z plátna a nemá jediný slabý moment (pomineme-li podivné zíračky na sestru)! Pacino navíc dokáže svůj výkon stále gradovat a Montana tak bobtná a přerůstá svůj stín stejně, jako druhdy Elvis. Z grázlíka je tu gangsterská zrůda, která zaboří hlavu do kopce kokainu a s machistickou zbraní v ruce jde vstříc armádě střelců, kteří obsazují jeho haciendu. Sledovat Montanu ve Scarface je jako sledovat lavinu. Blížící se lavinu.Elvira Michelle Pfeifferové je Montanovým opakem. Luxusní smažka s grácií a vzděláním. Uvažuje pragmaticky, chybí jí Montanův vztah k rodině. A jestli Montana se světu postavil, pak ona se spíš přizpůsobila.
Vedlejší role jsou obsazeny typově přesnými herci, kteří dělají ze Scarface zatraceně reálnou záležitost.V roce 1983 byl Scarface s číslem 206 rekordmanem v počtu opakování slova „fuck“ a jeho cesta do kin nebyla vůbec jednoduchá. První tři verze obdržely krutý rating „X“, načež De Palma uspořádal panel pro experty, kteří usoudili, že biják věrně popisuje skutečné situace a měl by tedy být promítán. Cenzorská komise vzala posudek v úvahu a dala Scarface „R“. De Palma pod tímhle „R“ potom přímo po montanovsku vydal svou původní verzi. Změny totiž prý byly zcela marginální.
Scarface je film, který vás možná zklame tím, že ačkoli se v souvislosti s ním mluví o násilí a akci, o silném charakteru, celé se to místy zdá velmi ploché, velmi čitelné. Jenže na to nikdy nezapomenete. Právě proto je Scarface De Palmův životní film.
