Životy těch druhých

3. 11. 2006 - 14:55 | Téma | red

Životy těch druhých zdroj: tisková zpráva

Pražskou přehlídku německy mluveného filmu Der Film zahajoval Florian Henckel von Donnersmarck svým debutem Životy těch druhých

Pražskou přehlídku německy mluveného filmu Der Film zahajoval Florian Henckel von Donnersmarck svým debutem Životy těch druhých. Je to vůbec první film, který ukazuje, jak východoněmecká tajná policie Stasi pronásledovala a ničila své oběti. Udělení mnoha cen tomuto dílu má proto podle německého tisku nejen umělecký, ale i politický význam.

Po patnácti letech od zániku NDR se zapomíná na to zlé a panuje „ostalgie“, tedy nostalgie po životě, kdy nebyli nezaměstnaní a panoval pořádek. A ty někdejší problémy s odstupem doby vypadají úsměvně, jak je zřejmé ze světového úspěchu filmu Good bye, Lenin! Teprve režisér Henckel von Donnersmarck se rozhodl zobrazit méně vlídnou stránku komunistického režimu: činnost tajné policie, která udržovala lidi ve strachu jako „štít a meč strany“. Dokonale propracovaný systém je zřejmý již z první scény zachycující výuku mladých adeptů Stasi. Sledují promítání dokumentu z výslechu lidí nucených strnule sedět nekonečné hodiny ve světle reflektoru a opakovaně odpovídat na stále stejné otázky. Přednášku vede Gerd Wiesler, chladný a fanatický kapitán tajné policie. Téhož muže pak vidíme večer v divadle na premiéře hry Georga Dreymana, v hlavní roli vystupuje dramatikova žena Christa-Maria Sielandová. Třebaže Dreyman je podle stranických kruhů „jediný loajální spisovatel, kterého čtou i na Západě“, neoklame Wieslerův čich na disidenty. Jinými pohnutkami je veden bývalý tajný policista, nyní ministr kultury Hempf. Má na krásnou herečku políčeno a proto nařizuje dramatika sledovat a něco na něho najít.

Dreymanův byt je prošpikován štěnicemi a začíná mravenčí práce Wieslera, nehnutě sedícího na půdě se sluchátky na uších a přepisujícího hovory v bytě do úřední formy. Ani v soukromí však apolitický Dreyman nepronese nic proti režimu a teprve sebevražda přítele režiséra ho přiměje k protestu. Plynou hodiny a dny, během nichž se Wiesler stává svědkem intimního života dramatika a herečky. Jejich živý vztah a styky s přáteli kontrastují s jeho rutinou a asketickou osamělostí, jejich láska s jeho vyprahlostí, které nemůže pomoci ani návštěva prostitutky. Za neproniknutelnou tváří Wieslera se cosi mění, vyklíčí soucit, sympatie, snad i láska. Stále pečlivě naslouchá, ale formuluje už do zápisu něco jiného, neškodného... Vše končí, jak skončit musí, jeden je potrestán a druhý vyvázne, avšak někdo tragicky zemře. Příběh situovaný do roku 1984 tím překvapivě nekončí a následuje dovětek odehrávající se po pádu berlínské zdi. A ten definitivní konec dává naději oběti – i divákovi.

Životy těch druhých natočil podle vlastního scénáře Henckel von Donnersmarck (33), který pochází ze zámožné západoněmecké rodiny a ani pro svůj věk nikdy nemohl zažít východoněmeckou mizérii. Má však solidní základy, před studiemi filmové režie v Mnichově vystudoval v Leningradě ruštinu a v Oxfordu filozofii a ekonomii. Dramatickou konstrukci svého filmu zformoval do divácky atraktivního tvaru politického thrilleru a obalil melodramatickými prvky, mj. vděčným motivem napraveného hříšníka. Tísnivou atmosféru navozuje volba pošmourných exteriérů a interiérů s umělým osvětlením a většinou chladným, odpudivým pozadím. Autenticitu filmu dodává i reálné prostředí někdejšího sídla Stasi na Normannenstrasse. Předností jsou přesvědčivé herecké výkony: na jedné straně je to Ulrich Mühe, jehož Wiesler je introvert s nepohnutým obličejem a uhrančivým pohledem, na druhé straně Sebastian Koch jako přirozeně elegantní a až neskutečně ušlechtilý Dreyman. Přesvědčivě působí i Martina Gedecková jako herečka s citlivou a zraněnou duší postavená do bezvýchodné situace. (Dodejme, že Mühe byl léta sledován tajnou policií prostřednictvím své ženy agentky).

Film věrně odráží německé prostředí s jeho vypěstovanou ukázněností, postrádající lehkost a nadhled. Řada prvků neodpovídá zcela tehdejší realitě (pronásledováni byli jen zjevní odpůrci režimu, záporné postavy ministra a plukovníka jsou formovány spíše podle nacistických než komunistických vzorů), avšak výsledný dojem je velmi přesvědčivý, a to i podle mínění někdejších disidentů. Ovšem o represivních metodách režimu mnoho nového nevypovídají ani tak záběry výslechů a odposlechů, známé z obrazů jiných diktatur, jako citovaný způsob umlčení umělce: „…když ho bez soudu sebereme a zavřeme na deset měsíců a pak, jakoby se nic nestalo, propustíme – potom už nikdy nebude schopen napsat ani řádku...“

NEJNOVĚJŠÍ ČLÁNKY

Liam Neeson si zahraje zabijáka trpícího ztrátou paměti

Liam Neeson si zahraje zabijáka trpícího ztrátou paměti

16. 4. 2021 | Novinky | Adam Homola

Liam Neeson se akčních thrillerů nevzdává, ostatně proč taky. Je to žánr, ve kterém se na stará kolena našel.
Vesmír, magnety a vzkříšení Hana, taková je nová ukázka na Rychle a zběsile 9

Vesmír, magnety a vzkříšení Hana, taková je nová ukázka na Rychle a zběsile 9

15. 4. 2021 | Trailery | Adam Homola

Další díl Rychle a zběsile měl být sice dávno za námi, ale z loňské premiéry kvůli covidu sešlo a filmu se tak dočkáme letos.
Armáda mrtvých: Bautistovi stojí v cestě ke 200 milionům dolarů horda zombíků

Armáda mrtvých: Bautistovi stojí v cestě ke 200 milionům dolarů horda zombíků

14. 4. 2021 | Trailery | Adam Homola

Las Vegas je plné peněz i zombíků a Dave Bautista se s tím pokusí něco udělat.
Jednu ze záporných postav si v novém Shazam zahraje Lucy Liu

Jednu ze záporných postav si v novém Shazam zahraje Lucy Liu

13. 4. 2021 | Novinky | Adam Homola

Do připravovaného pokračování komiksárny Shazam! se přidává Lucy Liu.