Svérázný oceánograf Steve Zissou (Bill Murray) brázdí se svým Teamem Zissou na lodi Belafonte hladiny světových oceánů. Belafonte slouží nejen jako laboratoř, ale i jako studio, kde Zissou dokončuje své pozoruhodné přírodopisné filmy. Technicky sice připomínají dobrodružství Eda Wooda a představují živočichy jako od Georgese Mélièse, právě to ale přibližuje podstatu Zissouovy hračičkovské duše lépe, než by to dokázala jakkoli veliká skutečná ryba.
Při minulém výzkumu přišel Zissou o parťáka, sežral ho jaguáří žralok. Svou nejnovější misi proto oceánograf splétá okolo lovu tohoto tajemného predátora. Mezi obvyklou posádkou najdeme německého kameramana Klause (Willem Dafoe), nebo kytaristu Pelé dos Santose (Seu Jorge), který přezpívává Bowieho do portugalštiny. Kromě nich doprovází Zissoua mladík Ned Plimpton (Owen Wilson), který je možná jeho synem, těhotná reportérka Jane (Cate Blanchett) a vlastní odcizená žena Eleanor (Anjelica Huston). Kromě žraloka na Zissoua číhají potíže s bankou, piráti, či nesmiřitelný konkurenční badatel Alistair Hennessey (Jeff Goldblum).
Život pod vodou je v mnohém podobnou komedií, jako byla Andersonova předchozí Taková zvláštní rodinka (The Royal Tenenbaums). Režisér pracuje s dysfunkční rodinou. Jeho charaktery dávají příběhu spíš odstín hořké úsměvnosti a místy dokonce deprese, než že by šlo o nevinnou pocitovku, nebo hurá srandu. Místy jde o velmi inteligentní podívání. Viz všechny ty podvodní nové druhy, působivé setkání s ohromujícím jaguářím žralokem, nebo strhující dlouhé jízdy trupem Belafonta. Ty jsou také vybroušenými perlami kameramana Robert D. Yeomana (Drugstore Cowboy).
Život pod vodou naopak ztrácí tam, kde Anderson utíká od hlavního vyprávění, tam, kde opouští náročnou vizuální stránku a tam, kde se snaží být realistický. Obrazy s piráty jsou z tohoto hlediska výstavní. Už samo přepadení lodi odvádí pozornost a přestřelky na ostrově jsou zatraceně suchou vatou. Snaží se navodit linku, která nebude nikdy aktuální – o hrdiny se v Životě pod vodou přece bojíme jiným způsobem, než že by je měl někdo jednoduše kosit.
Nevyváženost scénáře Wese Andersona a Noaha Baumbacha umocňuje i časté odbíhání za rychlými, nedotaženými atrakcemi a jednoúčelovými vtipy (dos Santos). Podobně jako v Rodince se však Andersonovi i v Životě pod vodou daří maskovat dojem velmi dobrým obsazením.
Bill Murray (Ztraceno v překladu (Lost in Translation)) má čas i prostor na rozehrání dalšího ze svých vyzrálých tragikomických výkonů. K dispozici mu je nepřeberné množství situací, kdy ten samý výraz vyvolá úsměv i dojetí. Díky svému umu a zkušenostem nakonec herec beze zbytku obejme celé širokoúhlé plátno.
Postavy okolo Murraye jsou přímočařeji komediálnější, režisér je však dokáže držet v civilnější formě, než je obvyklé. Anjelica Huston působí nadmíru odpočatě, Cate Blanchett zase jednou „nehraje“ a i nešika Ned Owena Wilsona má u Andersona poněkud lidštější rozměry, než jakých se divák naděje v jeho popovějších komediích.
A to je právě ono. Anderson dokáže minimálně tři čtvrtiny času servírovat film, který na diváka klade mnohem větší nároky, než pop-komedie, a také jej podle toho odměňuje. Jenže pak je tu ještě ta jedna čtvrtina, kdy si režisér lovem v popových vodách pomáhá a svou nadějně rozehranou hru trošku ztrácí.
