Shyamalanův pravděpodobně nejoriginálnější a nejsmělejší snímek, do kterého se kdy pustil – Žena ve vodě – začal vznikat jako improvizovaný příběh na dobrou noc, jenž vymýšlel pro své dvě malé dcerky. „Způsob, kterým svým dětem vyprávím příběhy, má velmi rozvolněnou formu a vše, co mi letí hlavou, vypustím ústy,“ vypráví režisér o svém pravidelném večerním rituálu. „Napadlo vás někdy, že pod naším bazénem něco žije?“ vypadlo Shyamalanovi jednou z úst a zažehlo příběh, který vyprávěl po několik večerů.

„Ve filmu Žena ve vodě je celý ekosystém plný stvoření, jež žijí kousek za zdmi obytného komplexu,“ doplňuje režisér, „a jeho obyvatelé se ve svém myšlení musí vrátit o celá staletí, aby se opět stali dětmi a uvěřili, že možné je cokoliv. A tím se mohli spojit se světem, který existuje paralelně s tím jejich.“

Všechny Shyamalanovy filmy se více či méně dotýkají otázky víry. Nejvíce asi film Znamení. Film Žena ve vodě se mimo to zabývá hledání smyslu života. „Vždy, když se držím toho, kým bych měl být a co bych měl dělat, jsem šťastný,“ připouští Shyamalan. „Pokaždé, když vidím lidi, kteří nehoří takovým způsobem, jakým žhnou všichni lidé, kteří vás něčím inspirující, je to z jednoho prostého důvodu: nenašli svůj smysl.“

Maskérům trvalo každý den bezmála tři hodiny, než Bryce Dallas Howardové na celé tělo nanesli vodě vzdorný make-up a proměnili ji v takřka průhlednou nymfu.“Story není bytostí, která by byla uvyklá světlu,” říká herečka. „Žije především ve vodním prostředí, takže k tomu musí být způsobilá - textura její kůže je odlišná od lidské.“