Takže nám nezbývá, než se z přelomu století přenést asi o 40 let vpřed, do Druhé světové války, kdy jsou londýnské děti posílány na venkov, aby se nestaly obětí náletů.

Jedna taková skupinka asi 10 školáků dorazí na strašidelný zámek uprostřed blat (z prvního dílu), který je opuštěný, zpustlý a byl by dost strašidelný i kdyby v něm nepřebýval duch ženy, která chce děti vraždit.

Dvě opatrovatelky (a chvílemi pohledný oficír, který balí jednu z nich) se pak snaží mezi dětmi udržovat pořádek a zabránit tomu, aby páchaly sebevraždy (ke kterým je dohání onen duch, resp. dušice).

Pro tento druhý díl platí v bleděmodrém (tedy v tmavě strašidelně šedivém) totéž, co pro jedničku. Logiku nebo originální nápady není ve filmu záhodno hledat (ten zajímavý scenáristický nápad s prolnutím války a hororu není nijak využit), potenciálně strašidelná atmosféra onoho zámku a okolí není nijak dobře vytěžena, a místo plíživé hrůzy film obsahuje především neférové lekačky: Něco se najednou objeví v záběru (většinou to ani není strašidlo, ale nějaké dítě nebo zvíře) a k tomu se ozve strašidelný hlasitý zvuk. Spíše než strašidelné je to otravné a především NUDNÉ.

A k tomu si připočtěte následující skutečnosti:

Strašidlo je stejné jako v minulém filmu, tudíž už o něm vše víme a není co nového objevovat.
Všichni ve filmu jsou ještě o něco horší herci než Radcliffe.
Žádná z opatrovatelek ani žákyň se nesvlékne (ale některé umřou, aspoň něco).

Celkově jde ještě o trochu nudnější film, než byl první díl, ale zase ne o tolik, aby si "zasloužil" 30 procent...

Hodnocení: 40 %