|
V roce 1960 dokončil filmovou fakultu FAMU a graduoval na katedře kamery a katedře režie. V letech 1965-8 učil studenty FAMU, po sovětské okupaci v roce 1968 byl z katedry vyhozen z politických důvodů (v letech 1959-1968 byl členem KSČ, po okupaci z KSČ vystoupil). V roce 1991 se jako profesor na katedru režie FAMU vrátil a v roce 1993 se stal prezidentem Asociace českých filmových režisérů. Byl členem výkonného výboru organizace Festival humanitárních koncertů HUMANA. Byl otcem dvou dětí - Aleny (1969) a Ondřeje (1974).
Jeho mnohotvárnou filmovou tvorbu, v níž kladl důraz na výtvarnou a hudební složku, ocenili například na mezinárodních přehlídkách v Oberhausenu, Bergamu a Harare, cenu za celoživotní dílo mu udělil festival v Saint-Etienne. Za film Neúplné zatmění byl v roce 1983 nominován na Zlatého berlínského lva.
Jaromil Jireš na sebe upozornil začátkem 60. let filmem Křik (cena z Cannes), jímž se zařadil k osobitým tvůrcům nové české vlny. V roce 1968 dokončil přepis Kunderova románu Žert, který získal roku 1969 ocenění OCIC na Mezinárodním filmovém festivalu v San Sebastiánu. Ze dvou desítek celovečerních snímků, které natočil, zůstanou v paměti diváků například i Valerie a týden divů, ...a pozdravujte vlaštovky, Katapult, Prodloužený čas, Lev s bílou hřívou, z tvorby 90. let Helimadoe a především Učitel tance (nominace na Českého lva) a Dvojrole s vynikajícími výkony Martina Dejdara, respektive Terezy Brodské. Jireš vytvořil i desítky nejen hudebních dokumentů a televizních adaptací oper.
Z dokumentárních filmů uvádíme např. Občan Karel Havlíček, Kasař, Il Divino Boemo - Josef Mysliveček, Svět Alfonse Muchy, Magická Praha Rudolfa II., Rekviem za ty, kteří přežili - Terezín, Osada Baba - Český funkcionalismus, pro projekt GEN vytvořil dokumenty Jiří Anderle, Josef Škvorecký a Miloš Kopecký, a deset dílů televizního seriálu Deset století architektury.
V oblasti televizních filmů, které se zaměřují především na hudební oblast vytvořil např. filmy o Leoši Janáčkovi - Listy důvěrné, V mlhách, Veliké stáří, Zápisník zmizelého, dále dokument Bohuslav Martinů, Věčný Faust, Dialog tvarů, Po zarostlém chodníčku, Ať žije hudba a svoboda, Antonín Dvořák, Hudba a víra, Hudba a bolest - Yehudi Mehudin.
Jeho poslední prací byla právě rozsáhlá výstava 10 století architektury, kde vedl základní přípravu všech scénářů i projekcí, především vstupní konzultace s autory scénářů a architekty expozic vedl.
Od konce 80. let připravoval filmové ztvárnění knihy Jiřího Muchy Podivné lásky o vztahu Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. K realizaci projektu v koprodukci s Francií, na němž se měl podílet i kameraman Miroslav Ondříček, však už nedošlo. Rovněž připravovaný dokument Divadlo krásného světa zůstal pouze v přípravách.
