Najde se snad někdo, komu by jméno Zdeňka Svěráka nic neříkalo? Skutečně jen velmi málo osobností se může pochlubit takovou popularitou, jakou vládne tento filmový scénárista, dramatik, herec a otec jednoho z nejnadanějších českých režisérů 90.let. Daleko důležitější je však fakt, že se popularita Zdeňka Svěráka vždy vzácně snoubí s kvalitou a bez nadsázky ho lze přirovnat ke klidnému ostrůvku na rozbouřeném moři: zatímco u ostatních trnete, co to bude tentokrát, u něj si můžete být jisti.
Překvapit ale Svěrák umí také a nejvíce asi překvapil svého otce (vyučeného zámečníka a elektrikáře) přihláškou na vysokou školu - místo připravené kariéry inženýra směřovala na pedagogickou fakultu
Překvapit ale Svěrák umí také a nejvíce asi překvapil svého otce (vyučeného zámečníka a elektrikáře) přihláškou na vysokou školu - místo připravené kariéry inženýra směřovala na pedagogickou fakultu. Po absolovování školy zkusil jako kantor své štěstí v Měcholupech a poté v Žatci, ale pravé ořechové to nebylo a Svěrák neustále čekal úspěch na poli literárním; podle něj to byla doba "nabízení povídek do redakcí a čekání ne na jejich publikování, ale na vrácení."
Na začátku šedesátých let dává definitivní vale učitelské dráze (kterou ale lze pořád vystopovat v jeho mluvě; znáte herce s přesnější dikcí?) a až do léta 1969 je zaměstnán jako redaktor Československého rozhlasu. V této době - přesně v roce 1966 - také vzniká proslulé Divadlo Járy da Cimrmana, které Svěrák zakládá spolu se svým kamarádem Ladislavem Smoljakem. Divadelní dráha Zdeňka Svěráka by ale vystačila na samostatný článek, a proto se nadále věnujme pouze filmu.
V tom si Svěrák poprvé zahrál již v roce 1968 malou roličku prokurátora (Zločin v šantánu), ale daleko větší kus slávy ho čekal o šest let později. Jako spoluscénárista byl podepsán pod divácky nesmírně úspěšnou komedií Oldřicha Lipského Jáchyme, hoď ho do stroje!, kde si také zahrál podnikového psychologa Kláska. Není divu, že v roce 1977 přijímá místo scénáristy na Barrandově s úvazkem jednoho realizovaného scénáře za dvě léta.
Právě tehdy vznikají ze scénáristické spolupráce Svěrák-Smoljak nezapomenutelné komedie jako Na samotě u lesa, Marečku, podejte mi pero!, Kulový blesk, Trhák či Vrchní, prchni!. V polovině osmdesátých let pak Jiří Menzel točí film podle scénáře, který kdysi v sedmdesátých letech napsal Zdeněk Svěrák jen tak do šuplíku. Vesničko má středisková se stane jedním z nejnavštěvovanějších filmů, získá oscarovou nominaci a Svěrák od této chvíle píše scénáře již sám.
A režiséra pro ně nemusí hledat daleko - jeho syn Jan, který výrazně zaujal už svými studentskými pracemi, se ujímá scénáře Obecné školy a šikovně pootáčí autobiografičnost filmu: roli Edova tatínka, jehož předobrazem byl skutečný otec Zdeňka Svěráka, svěří svému otci. Tímto dílem se také počíná rodičovská spolupráce: otec Svěrák píše pouze pro svého syna Jana a ten mu za to na oplátku většinou přihodí hlavní roli. Výjimku tvoří scénář pro Menzelův film Život a neobyčejná dobrodružství vojáka Ivana Čonkina a roztomilá pohádka Lotrando a Zubejda v režii Karla Smyczka.
|
"No jo, čumajdan, to je taky jediný co umím, protože mi ho v Moskvě na nádraží ukradli. Kradete kufry a cizí území!". Samozřejmě - Kolja. Zřejmě není jiného filmu, se kterým by si občasní návštěvníci českých kin osobnost Zdeňka Svěráka spojili především. Kolja je fenomén a kdo na něj tehdy nešel, byl společensky znemožněn. Snímek navíc získal třetího Oscara pro český film a o debaty nad ním nebylo nouze.
O ty nebude nouze ani u dalšího projektu, který Zdeněk Svěrák přichystal pro svého syna a jenž se v polovině května pod názvem Tmavomodrý svět objeví v tuzemských kinech. Svěrákovské duo má momentálně v českém filmu největší prestiž a zkusme hádat, zda to i tentokrát bude frontální útok na zlatou sošku či pokus o novou cestu. Třeba obojí.
