Také v pondělí jsme si nenechali ujít sekci Film a živá hudba. Tentokrát se promítalo Bílé peklo v Piz Palü, jeden z nejlepších filmů od Georga Wilhelma Pabsta. Film na sebe poutá pozornost hlavně díky účasti Leni Riefenstahlové, která se za necelých šest po uvedení stala dvorní dokumentaristkou nacistického Německa. Natočila například Triumf vůle.
Mladý manželský pár tráví líbanky na jedné z horských chat na úpatí hory Piz Palü ve Švýcarských Alpách. Idylickou dovolenou naruší příchod záhadného horolezce, který má v úmyslu vylézt na vrchol hory. Pár se rozhodne, že ho na vrchol doprovodí. Nikdo z nich nemá sebemenší tušení, jaké peklo je cestou čeká. Příroda je soupeř, která hraje tvrdou hru. Film velice zručně střídá záběry na zasněžené alpské vrcholy s příběhovými pasážemi výstupu trojice na vrchol. Rozehrává se podivný milostný trojúhelník, kde se hlavní hrdinka se postupně vzdaluje svému novomanželovi a dává přednost tajemnému cizinci. Bílé peklo peklo v Piz Palü řadím ve svém osobním žebříčku k nejlepším němým filmů. Výborný příběh je napínavý a emociálně vypjaty, takže udrží diváka v transu až do úplného konce.
Výsledek umocnila takřka dokonalá práce pražské post-rockové kapely Ufajr. Jejich tvorba jakoby vznikla právě proto, aby doprovázela tento film. Někdy je opravdu strašidelné, jak spolu dění na plátně a hudební doprovod souzní. Jestli jsem ve včerejších zápiscích chválil Vložte kočku za výkon k Deníku ztracené, tak kapelu Ufajr musím vynášet přímo do nebe. Na letní filmovou školu jezdím už mnoho let a nikdy jsem nezažil něco tak dobrého. Můžeme se těšit do Prahy, kde by se promítání filmu mohlo v blízké budoucnosti opakovat.
Pomyslnou tečku za festivalem jsme udělali na promítání prvního dílu seriálu Českého století, který je pojmenovaný Den po Mnichovu. Robert Sedláček před filmem zdůraznil, že mu nešlo o to natočit nějaký drahý a výpravný historický epos. Režisér se soustředil hlavně na to, aby na plátno přenesl vnitřní svět hrdinů takovým způsobem, aby byl pochopitelný dnešnímu divákovi a zároveň aby se nepouštěl do hodnotících soudů.
Prezident Beneš je konfrontován s armádním velením, které chce za každou cenu bojovat proti Hitlerovi, přestože je jasné, že nikdo ze spojenců by se k nim nepřidal. Jeho protipólem je Emanuel Moravec, který se je vyobrazen jako muž činu, který je schopen nést břemeno historie místo Beneše. Seriál je natočený velice komorně, většina scén se odehrává v interiéru, kde je důraz kladen na detaily tváří postav a jejich dialogy. Právě dialogy jsou velmi dobře napsané a vystavěné. I díky nim jsou Martin Finger i Daniel Landa ve svých úlohách velmi přesvědčiví. Moc se těším, až uvidím i ostatní díly této série.
Tímto zápiskem se loučím s letošní letní filmovou školou v Uherské Hradišti a budu se těšit na jubilejní 40.ročník.
