Druhý den jsme začali opravdu podivným snímkem od kontroverzního kanadského režiséra Davida Cronenberga nazvaný Stereo. Sledujeme pohyb několika osob v rozlehlé betonové budově, kde probíhá experiment s telepatií. Film je vlastně němý, jen čas od času dostaneme voice-over komentář, který je zabalený do vědeckého žargónu, takže je nepochopitelný. Tento experimentální pseudodokument se nedá doporučit.

Velice jsme se těšili na letošní sekci Film a živá hudba, který letos přesedlal z kina Hvězda do prostor Slováckého divadla. Dramaturgie letos vybrala několik filmů od Georga Wilhelma Pabsta. Promítal se jeho snímek Deník ztracené, který ve své době německá kritika naprosto rozcupovala. Příběh vypráví o osudech mladé ženy Thymian, které se narodí nemanželské dítě, takže je nucena opustit rodný dům a přebývat v ústavu, kde panuje režim takřka armádní. S německou kritikou se celkem shodujeme. Deník ztracené byl docela slabý a nudný film, který měl problém včas skončit a když už se zdálo, že směřuje do finále, objevilo se další méně podstatné podfinále. Pomocnou ruku filmu podala pražská kapela Vložte Kočku, které dodala filmu dynamiku, která mu jinak chyběla. Dočkali jsme se několika vyloženě humorných momentů, kdy zpěvák parodicky daboval jednu z nesympatických postav filmu, což upřímně rozesmálo do posledního místa naplněné divadlo.

Aby náš program nebyl příliš monotematický, zašli jsme si na přednášku Jiřího Flígla pojmenovanou Podvečer oživlých mrtvol aneb Zombifikace na sto způsobů. Řečník prokázal opravdu hlubokou znalost tohoto neobvyklého žánru. Neomezil se na tvorbu ze Spojených států, takže jsme se seznámili se zombie filmy například z Itálie, Francie nebo Japonska. Jako nejobskurnější kus se nám zdál italský snímek pojmenovaný Porno holokaust, který vznikl v roce 1981 a prý pojednává o přerostlém afroameričanovi, který vytváří z dívek zombie za pomoci svého abnormálního pohlavního údu. To musí být opravdu lahůdka.

Flígl svůj výklad doplnil i celou řadou zajímavých faktů, které třeba nemusí být příliš známé. “Zombíci vstoupili do ní [historie] ve 30. letech minulého století a zpočátku k nim inklinovali brakoví tvůrci, což mělo dva důvody: Na rozdíl od monster jako Drákula nebo Frankensteinovo stvoření se na ně nevztahuje žádný copyright. A pak jsou laciní na výrobu. Potřebujete jen pár potácejících se statistů a máte zombie film.” Zombie jsou zkrátka in.

Poslední zastávkou nedělního programu byl klasický americký film King Kong z roku 1933. Velice dobře si pamatuji verzi ze sedmdesátých let, kterou jsem jako malý kluk považoval za jeden z nejsmutnějších filmů vůbec. Příběh o velké opici, kterou si filmaři odvezou zpět do USA, aby na ní vydělávali velké peníze, se za 80 let moc nezměnil. Porovnám-li ho s Jacksonovým King Kongem z roku 2007, máme co dočinění s takřka stejným filmem, který pouze není tak výpravný. Speciální efekty působí z dnešního pohledu poněkud úsměvně, ale na svou dobu byly nesmírně pokročilé a novátorské. King Kong se ukázal být velice příjemný zakončením druhého dne ve filmové ráji v Uherském Hradišti.

Gastronomická hitparáda lfš

La Provence, Masarykovo nám 147 

Výborné grilované maso na lávovém grilu. Velké doporučení!

Hospůdka na blbém místě, Otakarova 1253

Levné obědové menu do 90 kč. Porce jsou menší, ale jídlo je chutné a poctivé.