Už druhým rokem se v Karlových Varech soutěžilo na třech frontách: kromě hlavní soutěže měla samostatnou porotu sekce dokumentárních filmů a sekce Na východ od západu. V ohnisku největšího zájmu byla ovšem soutěž hlavní – o níž kromě statutární poroty, vedené Goranem Paskaljevičem, rozhodovaly také další čtyři poroty. Hlavní soutěž byla letos vyrovnaná a bez výraznějších favoritů.
O 41. ročníku MFF Karlovy Vary
V dlouhé historii karlovarského festivalu jen jednou zvítězil snímek USA (Sůl země, 1954 – ex aequo se sovětským filmem Věrní přátelé). O to větší překvapení uchystala porota, když Velkou cenu Křišťálový glóbus přiřkla nezávislému americkému filmu Sherrybaby. Debutantka Laurie Collyerová v něm jednoduchými prostředky zachytila problémy mladé ženy, která se po návratu z vězení snaží zařadit do společnosti, a především získat srdce své malé dcerky. Spontánní projev přinesl Maggii Gyllenhaalové i Cenu za nejlepší ženský herecký výkon.
Zvláštní cena poroty byla ex aequo udělena Hřebejkovu filmu Kráska v nesnázích a skromnému, sympatickému bulharskému snímku Vánoční strom režisérů Ivana Čerkelova a Vasila Živkova. V šesti epizodách – proložených záběry na cestu vánočního stromu z hor do Sofie – v něm přibližují osudy několika našich současníků různého věku a v různém prostředí.
Polský soutěžní snímek Pár osob, krátkej čas Andrzeje Barańského v mnohém připomínal film Nikifor, který loni v Karlových Varech zvítězil: děj se též odehrává v nepříliš vzdálené době minulých desetiletí, hlavní postavou je nepraktický a nedoceněný básník Miron Białoszewski (Andrzej Hudziak), o něhož se obětavě stará slepá Jadwiga Stańczaková (Krystyna Janda). Tentokrát se však museli polští tvůrci spokojit s cenou za nejlepší mužský herecký výkon pro Andrzeje Hudziaka. Francouzskou kinematografii reprezentoval snímek Dcera té druhé, v němž Virginie Wagonová sleduje dilema dvou žen: té, která, vychovává unesené dítě, i jeho biologické matky. Této svěží, upřímným dojmem působící studii mezilidských vztahů udělila porota Zvláštní uznání.
Silné zastoupení měly v soutěži severské kinematografie. Největší ohlas vzbudil norský film Repríza, který debutantovi Joachimu Trierovi přinesl statutární Cenu za režii a navíc i Cenu Dona Quijota (uděluje ji porota Mezinárodní federace filmových klubů – FICC). V lehkém stylu, opravdovostí výpovědi připomínajícím tvorbu francouzské nové vlny, zejména Truffauta, sleduje osudy dvou mladých spřátelených literátů.
Zcela jinak je laděno finské Mrazivé město, v němž Aku Louhimies zaznamenává trýznivý rozchod manželů a jejich boj o děti. Syrová kronika ze zimních Helsinek získala Cenu FIPRESCI a zvláštní uznání FICC – a do třetice i nově udělovanou cenu Europa Cinemas Label, o níž rozhoduje porota kin sdružených v Europa Cinemas. Ekumenická porota dala přednost snímkům z jiných kontinentů: její cenu získal argentinsko-španělský Osud Miguela Perreiry, podobenství o životní volbě pojaté v klíči magického realismu. Zvláštního uznání se dostalo íránskému filmu Sbohem, živote Ensieh Shah-Hosseiniové, líčícímu drsné osudy frontové reportérky za někdejší íránsko-irácké války.
Kromě oceněných devíti filmů nabídla soutěž i další zajímavá díla. Především to byl film O lásce, v němž Lee Yoon-ki sleduje osudy několika korejských přistěhovalců v Los Angeles. Atmosférický snímek plný náznaků a zámlk citlivě sleduje osamělé a odcizené hrdiny a výrazně se liší od většiny korejských filmů hýřících násilím.
Alexandr Rogožkin (získal oblibu zejména komedií Svéráz národního lovu) v soutěži představil snímek Tranzit, v němž vypráví dramatické i úsměvné historky z málo známé kapitoly druhé světové války, kdy na odlehlé Čukotce přejímali sovětští vojáci letadla od amerických spojenců. Zaujal i španělský snímek Cestou necestou Miguela Albaladejo, vycházející ze skutečného osudu devítiletého vůdce gangu, který bravurně unikal policii v ukradených autech.
Dokumentární snímky se i při velké převaze hraných filmů dovedly u diváků prosadit autenticitou sdíleného prožitku. Diváckou cenu deníku Právo získal dlouhometrážní dokument Jiné světy, který ve slovensko-české koprodukci natočil Marko Škop. Šest výrazně charakterizovaných postav z různých etnik v něm poutavě a velmi originálně vypráví o pestré minulosti i nelehké současnosti Šariše, svérázného a pozapomenutého regionu z rozhraní mezi evropským západem a východem.
Na speciál o 41. ročníku MFF v Karlových Varech
