Takashi Miike (Ichi The Killer, Gozu, Dead or Alive) je jeden z mála režisérů, který vyvolává v sále napjatou atmosféru ještě před samotnou projekcí. Miike mastí jeden solidní biják za druhým (za 13 let natočil 60 filmů), především ale do každého umístí scénu, jakou na plátně často nevidíte. V Ichim si hrdina řeže špičku jazyka (hodně pomalu a hodně živě), v Gozu porodí žena dospělého muže.
Miikeho doménou jsou horrory a yakuza-thrillery. Režisér se snaží o hlubší pohledy do temných stránek svých hrdinů a zároveň nemá nikdy daleko k absurdnímu humoru, pročež je častým hostem vyhlášených filmových festivalů.
Chakushin ari /One Missed Call/ You’ve Got a Call, čili „Zameškaný hovor“ začíná velmi podobně, jako slavný horror Kruh. Tajmené zlo vrhá na hrdiny pomocí technologických vymožeností smrtelnou kletbu, jíž nelze odejmout. V One Missed Call to probíhá tak, že vám neznámou a sladkou melodií zazvoní telefon. Na displeji se ukáže „Zameškaný hovor“, který však pochází z vašeho vlastního čísla a jeho datum je o dva dny napřed. V hlasové schránce najdete vzkaz – váš hlas, vaše poslední věta a okamžik těsně před smrtí. Když zemřete, vybere si Zlo libovolné číslo z vašeho telefonu, a tak pokračuje „infekce“ dál.
Využití telefonů je jen vylepšením zmiňovaného systému „Kruh“. Kdo by se dnes díval na videokazety, že?Miikemu trvá půl hodiny, než se obávaný vzkaz objeví na mobilu hlavní hrdinky, dívky Yumi. Předtím sledujeme smrti jejích kamarádek a kamarádů. Od nudy tu obecenstvo chrání jen režisérův lehce zvrácený přístup k motivu. Když kletba dostihne Yuminu kamarádku Natsumi, posouvá se hra o stupínek dál, protože Natsumi má telefon s foťákem, takže jí nepřijde vzkaz, ale děsivá fotografie. Zatímco Yumi se snaží pátrat po původu zla, Natsumi lapí režisér televizní reality-show a slibuje odvrátit kletbu v přímem přenosu. Ve studiu běží odpočet času jak při startu rakety a mezi nezbytnými reklamami se jakýsi zaříkávač pokouší zahnat Natsuminu kletbu do kouta. Připomíná to Muže na Měsíci. Zlo v podobě démonky se stejně objeví a nebohé děvče si v šílenství utrhne hlavu. Do ticha pak začne vyhrávat magická melodie. Yumin telefon.
Potom už to jde ráz na ráz. Při svém pátrání Yumi na Hiroshiho, kterému vzala kletba sestru. Šup a jsme v krimi. Stopa zavede hrdiny do tak děsuplných míst, jako starý byt, či opuštěná nemocnice. Šup a jsme v horroru. Už jenom zlověstně tichá fasáda špitálu připomíná dům z Hitchcockova Psycha. A což teprv všechny ty potemnělé chodby, drásavé hluky, krvavé stopy, pošmourné igelitové zástěny, lesklé dlaždice a útočící nádoby s lidskými embryi? Toto není nemocnice z Oka. Toto je děs a ženy v sále piští strachy.Ze všech současných horrorů, kdy moderní technologie v městských kulisách generují nepřekonatelnou nákazou téměř středověkého, nebo chcete-li morového charakteru (AIDS, konec civilizace díky vlastním výdobytkům ?), se mi One Missed Call jeví jako závan čerstvého vzduchu. Americký Kruh nepřináší oproti svému vzoru nic nového. Oko je postavené na jednom efektu. Kurosawovo Kaïro je zajímavé apokalyptičností vize - nákaza obestře celý svět.
Je to ale Miike, kdo přichází s oroginálními řešeními a posouvá klišé žánru: stejně jako v Kruhu, i v One Missed Call sice Yumi objeví jádro nákazy v rodině matky a jejích dvou malých dcer, avšak režisérovi známý motiv slouží „jen“ jako odrazná plocha pro originální řešení.
Miikemu výborně funguje celková stavba, tempo příběhu je ohromující, formování strachu jedinečné. Shibasaki Ko dává Yumi se zranitelnou grácií), Tsutsumi Shinichi je jako Hiroshi decentním přihrávačem.
Za pozornost stojí práce se zvukem – v úvodní sekvenci se ocitáme v restauraci plné lidí, přesto slyšíme jenom vyprávění, které se vztahuje k budoucímu ději. Kamera i zvukové efekty pomáhají režii efektivně budovat strach, Miike se však nepouští do podpásových triků.
Na bázi horrorového příběhu Miike navíc hraje další ze svých úvah nad sebetrýzní. Do jaké míry je tato obsese jenom vaše věc a odkud jejím provozováním zasahujete do prostoru ostatních. Právě v takových filmech, jako Kruh, či Oko autoři berou deprese, duševních anomálie, či zlobu sice jako efektní, zato však téměř instantní prvek.
Výstupy, které zazní během závěrečných pasáží One Missed Call jsou nakonec mnohem znepokojivější, než horrorové sekvence samy.
Přes plné festivalové sály jsem však skeptický ohledně uvádění Miikeho děl v ČR, kde půjde maximálně druhé pokračování amerického Kruhu. Brutality je tu víc, než aby šla použít jako nezávadné lákadlo. Přitom je One Missed Call od Miikeho jasným krokem k obecně snesitelnější zábavě, než jakou představoval právě třeba Ichi the Killer.
