Producent Jaromír Kallista ze společnosti Athanor před první projekcí připomněl, že projekt měl světovou premiéru na MFF v Benátkách, kde byl s obrovským ohlasem uveden mimo soutěž. "Až jsem se bál, zda jsem neudělal divácký film," komentoval Švankmajer osmiminutové ovace, které tam následovaly. Jeho psychoanalytická komedie líčí příběh muže žijícího jeden život v realitě a druhý ve snu.
"Po uvedení v Benátkách následovala slovenská distribuční premiéra a také projekce ve Vancouveru, španělském městě Sitges, v Rize a Lausanne," řekl Kallista ČTK. Švankmajer se koncem října zúčastnil první francouzské retrospektivy svého díla v prestižních prostorách pařížského Forum des Images, kterou snímek Přežít svůj život zahájil. Vznikl v česko-slovenské koprodukci metodou animace fotografií herců včetně hraných dotáček. Do českých kin se dostává v deseti kopiích.
"Předkupní právo mají Japonci, kde bude uveden na jaře. Celkem vzniklo 31 kopií s titulky v pěti jazycích, Japonci si tu svou udělají sami," uvedl Kallista, který má festivalový diář zaplněn až do jara. Po Novém roce bude film uveden v Göteborgu, Rotterdamu, Istanbulu, Ankaře, Amsterodamu, v Mexiku a jedná se o květnové projekci v Honolulu.
Hrdinou příběhu až detektivního je stárnoucí Evžen v podání Václava Helšuse. Chodí za psychoanalytičkou, která se mu pokouší vykládat, co jeho sny znamenají. Přijde na určitý rituál, který mu umožňuje kdykoli "dívku svých snů" v podání Kláry Issové konkrétně navštěvovat. Dozvídá se o svém raném dětství, vztahu k otci a matce. Nakonec do snu odchází definitivně. Z dalších herců se na plátně objevili například Zuzana Kronerová, Daniela Bakerová a Pavel Nový.
Projekt s rozpočtem 35 milionů korun podpořil osmi miliony fond české kinematografie. Finance získal i na Slovensku a od evropských fondů Eurimages a Media. Koprodukční účast má Česká televize a společnost UPP.
Švankmajer pokládá "strach ze života" za silnější než strach ze smrti. Náboženství, tvorba, láska, sex, hromadění věcí, ať už jde o sběratelství či pejorativně hamounství, honění se za slávou, za penězi či za mocí pokládá filmař za zástupné momenty, které mají tento fatální strach přehlušit. Snímek, který by sen prolínal s realitou a naopak, chtěl natočit už dávno. Mluví o tom i v humorném úvodu filmu, kde vysvětluje, že technika animování fotografií sníží rozpočet za dopravu štábu a za catering, protože "fotografie nejedí". Počítač mu sloužil jen k archivaci snímků, které pod sklem animoval jako klasické "papírkové" večerníčky.
