Počítačově animované rodinné komedie se letos hrnou do kin v nebývalém počtu. Zatím žádná se ale nedokázala vyrovnat těm několika dnes už klasickým snímkům, které ještě před pár lety šířily slávu digitální animace – Hledá se Nemo, Shrek či Úžasňákovi. Nepodařilo se to ani filmu Za plotem, i když k tomu, aby přeskočil vysoko nastavenou laťku, mu chybělo jen málo.
Výchozí zápletka zní velice slibně: protřelý mýval R. J. se ocitne v úzkých, když je nucen zlému medvědovi do týdne sehnat celoroční zásoby potravin. A tenhle medvěd nemá chuť na kořínky, maliny, bukvice nebo snad med. Kdepak! Daleko milejší jsou mu sýrové nachos, paprikové chipsy, koblihy, sušenky, přeslazené limonády a jiné veskrze nezdravé pochutiny. Vychytralý mýval se rozhodne využít při shánění medvědí krmě pracovitých tlapek naivních obyvatel blízkého lesíka, kteří až dosud žili v blažené izolaci a o lidech a jejich dobrotách nevědí zhola nic. Přes zimu se z nich ale bez vlastního přičinění stali sousedé rozrůstajícího se satelitního městečka uniformních rodinných domků. Brzy přijdou na to, že „za plotem“ se skrývají nejen báječné dobroty, ale také štěkající psi, řvoucí auta, ječící děti a smrtelně nebezpečné sekačky na trávu.
Zvířecí komunita z lesíka je přehlídkou roztomilých charakterů, z nichž žádný tu není jen do počtu. Šéfuje jim staromilský želvák Verne, který se k pokušením lidské civilizace staví krajně nedůvěřivě. Ostatní – dikobrazí rodinka, páreček vačic či zamindrákovaný skunk Stella – jim však ochotně podléhají a hyperaktivní veverka Hammy je ochotna pro čokoládovou sušenku udělat doslova cokoliv. Charismatický R. J. je všechny snadno vodí za čumáček a zásoby pro medvěda se utěšeně hromadí. Dokud mu situaci nezkomplikuje rodící se přátelství a s tím spojené výčitky svědomí…
Komediální možnosti vyplývající ze střetu nezkažené přírody s dekadentní přežranou civilizací tvůrci využívají tak napůl. Opakovaně si berou na mušku absurdnosti lidského chování: „V tomhle lidi jezdí, protože pomalu ztrácejí schopnost chodit,“ vysvětluje R. J. při pohledu na obrovský džíp, a na otázku, kolik lidí se do toho vejde, odpovídá: „Většinou jeden.“ Většina gagů ovšem vyvolá spíš laskavé pousmání než hurónský smích. Původní komiksový strip Over the Hedge, kterým se scenáristé inspirovali, pracoval s daleko sžíravější ironií a intelektuálnějšími tématy. Byl ostatně určen dospělým, zatímco filmová verze cílí spíš na dětské publikum.
Více péče a pozornosti by si byly zasloužily postavy tří hlavních padouchů. Medvěd coby hlavní záporák je sám o sobě diskutabilní: jak to, že v tak ekologicky uvědomělém filmu je zosobněním zla příslušník ohroženého zvířecího druhu? Chtěli snad tvůrci bourat zažitá klišé o hodných zvířátkách? Na „lidské“ straně plotu je hlavním protivníkem našich hrdinů hysterická Gladys, předsedkyně sdružení majitelů domů, která se malých savců bojí, hnusí se jí a má strach, že jejich přítomnost sníží cenu nemovitostí. Její grimasy a ječení jsou ovšem poněkud jednotvárné. Zábavnější podívanou nabízí její pravá ruka, deratizátor Dwayne, který se svou slizkou přehazovačkou a zálibou ve vražedných strojích pobral přece jen alespoň trochu zlosynovského charismatu.
Na závěr varování pro rodiče, kteří se svým dětem snaží vštěpovat zásady správné výživy: ve filmu se téměř neustále pějí ódy na jídlo, které svým potomkům zakazujete. Hrdinové v jednom kuse vychvalují potraviny složené převážně z tuku, soli, cukru, glutamátu sodného, „éček“ a jiných fujtajblů, před nimiž varují odborníci na výživu. A zkuste potom dětem vysvětlovat, že to bylo myšleno ironicky!
