„Americká občanská válka byla plýtváním peněz, protože otroctví bylo stejně brzy nahrazeno mnohem efektivnějším vykořisťováním pracovní síly přímo v provinciích ve prospěch nejbohatších států. Tělo při trávení využije jen desetinu výživné hodnoty, proto můžeme z toho, co Američané nestráví, vyrábět recyklované hamburgery a nakrmit jimi hladovějící v zemích třetího světa.“ Podobné nehoráznosti tvrdí Andy Bichilbaum alias Dr. Andreas Bilchbauer na konferencích po celém světě, vydávaje se za představitele Světové obchodní organizace (WTO). Satirický dokument recesistické skupiny Yesmeni ukazuje, že bojovat proti globalizaci lze také jinde a jinak, než v ulicích tváří v tvář policejním kordonům.
Při prvním společném projektu vytvořili Andy Bichilbaum a Mike Bonnano webové stránky, které vypadaly navlas stejně jako oficiální internetová prezentace George Bushe. Až na to, že zde byly texty i obrázky upraveny tak, aby byly „upřímnější“. Stejně postupovali i při tvorbě stránek napodobujících oficiální web WTO. Podoba takto upravených stránek byla tak dokonalá, že je řada lidí považovala za pravé. Tak se stalo, že Yesmenům přišla první žádost o to, aby jménem Světové obchodní organizace přednesli projev na konferenci.
Recesisté Mike a Andy se chopili příležitosti. Nakoupili obleky v bazaru, „draze“ vypadající hodinky na tržišti, razantně zkrátili účes a odjeli „reprezentovat“. Zpočátku se Yesmeni snažili šokovat pouze slovně. Když zjistili, že vyvolají přinejlepším údiv, ale žádné výraznější reakce, přitvrdili: V Helsinkách předvedli na konferenci manažerský oblek budoucnosti – zlatou latexovou kombinézu, na níž je připevněn metrový nafukovací penis. Na jeho konci je ve výšce očí umístěna plazmová obrazovka, díky níž může manažer kontrolovat zaměstnance své firmy a přitom se procházet po horách či běhat po pláži…
Svým námětem připomíná tento film kontroverzní dokument Michaela Moorea Fahrenheit 9/11. Sám Moore ve snímku Yesmenů vystupuje a komentuje důsledky globalizace. Jinak však tyto dva dokumenty příliš společného nemají. Yesmenům je cizí Mooreova jemná manipulace s fakty ve jménu boje za spravedlivější svět. Mike a Andy stavějí oficiální prohlášení WTO na hlavu, jejich prostředkem „boje“ je satira a recese.
Formální bohatosti a dokonalosti Mooreova snímku však Yesmeni nedosahují ani z poloviny. Autoři dávají jednoznačně přednost obsahu před formou. Chronologický prostý záznam děje, střídaný s vysvětlujícími „mluvícími hlavami“ místy připomíná domácí video. V první třetině snímku jsem tak měla pocit, že těch celkových osmdesát minut v kině bude k nepřežití. Potom ale začala jedna absurdní situace střídat ještě absurdnější, děj dostal spád a zbrzdil se zase až těsně před koncem.
Těžko říct, proč se distributor rozhodl uvést snímek Yesmeni do českých kin až nyní, rok po světové premiéře. Možná chtěl navázat na úspěch jiného mystifikačního dokumentu, Českého snu Filipa Remundy a Víta Klusáka. Uvidíme, zda podobně jako falešný supermarket zaboduje u českého publika také falešný kongresman.
