Snímek The Wrestler se honosí Zlatým lvem pro nejlepší film z festivalu v Benátkách 2008. Získal též dva Zlaté glóby: Mickey Rourke ho obdržel za výkon v hlavní roli a Bruce Springsteen za titulní píseň.
V osmdesátých letech byl obrovskou hvězdou. Na jeho souboje s nenáviděným Ayatollahem se ještě dlouho vzpomínalo. A někteří na ně Randyho Robinsona (Mickey Rourke), kterému se říkalo „The Ram“, vzpomínají dodnes. On se snaží se předstírat, že se od těch slavných časů vůbec nic nezměnilo. Jenže dvacet let po svém velkém triumfu bojuje v poloprázdných tělocvičnách. Přes týden si přivydělává ve skladu a věčně nemá na nájem rozpadajícího se karavanu, takže občas přespává v dodávce. Jeho jediným povyražením jsou návštěvy striptýzového klubu, kde mu jeho oblíbenkyně Cassidy (Marisa Tomeiová) ráda zatančí. Zavedený scénář, podle něhož Randy schytá pár ran, aby potom slavně zvítězil, má po jedné show nečekanou dohru. Randy v šatně dostane infarkt. Doktor přikáže: žádný wrestling, žádné cvičení, žádné steroidy. Jen spořádaný život. Randy, pravým jménem Robin Ramzinski, se snaží. Hledá cestu k dceři Stephanii (Evan Rachel Woodová), najde si obyčejnou práci v lahůdkách, pokouší se o Cassidy… Nebyl by to ale Randy, aby nakonec všechno nezničil. Ať už je to protivníkův obličej, anebo mezilidské vztahy.
Darren Aronofsky je režisérem skvělé pověsti, ale ne už tak oslnivé kariéry. Po emocionálně vypjatém dramatu Rekviem za sen (2000) a technicky vytříbeném, ale vyprázdněném podobenství Fontána (2006) potřebuje vnést do své tvorby nový impuls. Čtvrtým snímkem se nyní Aronofsky vrací mezi zlomené americké ideály. Dokázal se vesměs oprostit od režijních exhibic. Formálně navazuje třeba na Soderberghovu Bublinu (2005), když k pohledu na společenskou vrstvu zvanou white trash volí odpovídající technologii: ruční digitální kameru – natolik lacinou, že se její obraz místy doslova rozpadá. Oblíbená manýra nezávislé kinematografie stále ještě spolehlivě funguje při zobrazení špinavých ulic a pajzlů. Ústředním záběrem je kamera nahlížející přes rameno hlavní postavy; kráčí v jeho stopách, nakukuje do jeho soukromí. (Kameramanka Maryse Albertiová pracovala převážně na dokumentech).
K nejcennějším momentům patří pohledy z wrestlingového zákulisí. Jedna z nejobskurnějších součástí showbyznysu, spíše zábava nežli sport, je ve Spojených státech společenským fenoménem. Je to jeden z těch uzavřených světů, do něhož chlapi pouštějí cizáky jen výjimečně a neochotně. Ve Wrestlerovi ale nahlédneme i do temného zákulisí: všechny souboje jsou fingované a výsledek je domluvený.
Přesto má film blízko ke klasickému sportovnímu dramatu. Jeho klišé film obrací naruby. Divák vytuší, že tohle je realita bývalých sportovních hvězd, které po zbytek života trpí někdejším úspěchem. Poznání nenávratnosti zašlé slávy mládí musí být kruté a mnozí se s ním nevyrovnají. Randy se alespoň pokouší o návrat. Naděje je lepší než obyčejná existence obyčejného Robina Ramzinskiho, shrbeného a kulhajícího vandráka se směšným peroxidovým hárem. Svá životní selhání zkusí napravit, ale tyhle snahy pravidelně selhávají. Randy není zrozen pro realitu, Randy se narodil pro arénu. A především pro fanoušky, kteří ho zbožňují.
Mickey Rourke svůj herecký comeback okořenil výkonem, za nějž si ocenění bezpochyby zasluhuje. Na úlohu Randyho se připravoval skoro deset let, během nichž zjistil o pádech na dno svoje. K Randyho životnímu stylu má blízko: po odchodu z filmové scény se na krátký čas stal profiboxerem. Je překvapující, že pro režiséra vyl až třetí volbou, když odmítli Nicolas Cage a Sylvester Stallone.
Rourkemu zdatně sekunduje Marisa Tomeiová coby stárnoucí striptérka Cassidy (ve skutečném životě Pam), jíž se v byznysu daří zhruba stejně dobře jako Randymu – tedy špatně. Na rozdíl od Randyho své povolání nevykonává s láskou. Má se stárnoucím bojovníkem soucit, ale nechápe jeho zápal pro wrestling. Ještě více se Randy míjí s čerstvě dospělou dcerou Stephanií (Evan Rachel Woodová). Svou jedinou šanci promarní, a tak se dočká jen nenávisti a odmítnutí. O moc víc si ani nezaslouží.
Wrestlerovi hrozilo, že sklouzne k melodramatické limonádě ve stylu nesčetných návratů Rockyho Balboy. Tomu se ale Aronofsky se scenáristou Robertem D. Siegelem dokázali vyhnout. The Wrestler je „Rocky“ odkoukaný ze života, zbavený jakéhokoli pozlátka, jen se špetkou patosu na závěr.
