Narodil se roku 1958 v Šanghaji, do Hongkongu emigrovala jeho rodina, když mu bylo 5 let. Po studiích designu a fotografie pracoval jako asistent produkce v televizi a ve 23 letech začal psát scénáře pro hltavý hongkongský filmový průmysl (celkem asi padesát scénářů snad všech možných žánrů). Svá učednická léta u filmu absolvoval u Patricka Tama, excentrického režiséra, jenž je přezdíván jako kantonský David Lynch. V roce 1988 realizuje svůj debut As Tears Go By. Je to městské krimi, evidentně inspirované Mean Streets (1973) M. Scorseseho. Tento ne příliš komplikovaný film noir, v němž vytvořil určitý provokativní protipól konvenci akčních filmů jdoucích ve „wooovské“ linii, odkrývá již určitá témata, která budou prostupovat celým jeho dalším dílem: nesukutečnitelná láska, ženy jako křehká a nádherná stvoření, míjení se a čekání na někoho, či něco, co sstále nepřichází. Film měl nejen úspěch u asijského publika, ale byl též příjemným překvapením na festivalu v Cannes, kde byl zařazen v rámci týdne kritiky. Druhý jeho film Days Of Being Wild (1991) získal v Hongkongu 5
nejvýznamnějších ocenění roku. Byl to jeden z největších projektů hongkongského filmu 90. let. Wong Kar-wai měl k dispozici superrozpočet a šestici největších hongkongských hvězd. Snímek měl být původně diptychem, první část měla být lehce noirovým krimi, zasazeným do 60. let, o intimní cestě za láskou. Poté, co producent shlédl denní práce, se zděšením okamžitě zastavil další natáčení, a tak zůstalo pouze u této první poloviny. Film se stal jedním z největších finančních propadáků hongkongského filmu. Wong Kar-wai se již zde vydává svou osobitou cestou. Opouští klasickou dějovou linii, příběh je nesen na impresivních momentech popisu postav i míst, pohybuje se mezi snem, realitou a vzpomínkou. Film mu otevřel cestu do světa, mnozí o něm dodnes hovoří jako o
nejúctyhodnějším hongkongském filmu dekády. Následující Ashes Of Time (1994) inspirovaný populární novelou z roku 1950 o starých samurajích, je svým způsobem útokem na klasický hongkongský žánr – tentokrát samurajský kostýmní velkofilm. Stal se velkým diváckým úspěchem, na festivalu v Benátkách získal cenu pro dvorního kameramana Wong Kar-waie Chrise Doyla. V průběhu natáčení Ashes Of Time začne v dvouměsíční pauze náhle točit zcela odlišný film Chungking Express (1994), aby využil štáb a herce. První natáčecí den měl Wong Kar-wai pouze dvoustánkovou synopsi. Později k tomuto filmu říká: „Chtěl jsem natočit pro změnu něco jednoduchého, krátkého a zábavného s atmosférou studentských filmů“. Tento napůl improvizovaný film je v odborných kruzích považován za téměř kultovní záležitost. Těžko zařaditelný, zcela výjimečný snímek, vypráví příběhy dvou policistů, které opustily jejich partnerky, a kteří jsou tak konfrontováni nikoliv se zločinem, ale s láskou. Je vrcholem režisérova specifického a formálně originálního stylu (jednotlivé obrazy jsou snímané výhradně z ruky, film je plný filmových experimentů, jedinečných nápadů, jasných
barev, ostrých střihů atd.) Následují Fallen Angels (1995), jež jsou jakýmsi volným pokračováním Chungking Expressu, jdoucím v linii jeho stylizovanosti a hravosti. Poté Wong Kar-wai přichází s drsně otevřenou homosexuální love story Happy Together, která získala cenu za režii v Cannes roku 1997. V roce 2000 vztvořil vytříbený, artistně téměř dokonalý In The Mood For Love (v Cannes obdržel cenu za kameru, střih a herce). Znovu zde skvěle využívá jednotlivých situací, nálad a významů, aby svým „impresionistickým“ stylem vytvořil intimní a křehký obraz vztahu dvou lidí, vzájemně se hledajících a míjejících, v Hongkongu 60. let. Film je i jakousi sondou, snažící se odhalit určitá „tajemství“, která mají hrdinové hluboko v nitru. Výtvarná a obrazová složka (práce s barvami, kompozice záběrů, hloubka pole záběrů s průniky do prostoru, jež odhalují všudypřítomná zrcadla, jedinečná práce s pohybem kamery a choreografií herců) je až „mysticky srostlá“ s příběhem a precizně a citlivě zobrazuje prožitky a pocity obou postav. Motiv tajemství, které si hrdinové nesou v sobě a o které se potřebují s někým podělit, je i možná tím, co spojuje In The Mood For Love s právě dokončovaným novým filem Wong Kar-waie 2046, jehož premiéra byla původně plánována na květnový festival v Cannes. U obou posledních filmů je podle Wong Kar-waie inspirací stará legenda o tajemství svěřenému kameni. Renomovaný časopis Sight and Sound a The Guardian vybraly Wong Kar-waie mezi desítku filmařů, kteří nejvíce ovlivnili 90. léta. Je to tvůrce osobitého vizuálního stylu, kdy se často blíží až k jakési „čisté formě“, jež je postavena na třech základních pilířích: na atmosféře, na pohyb a na rytmu. Jeho příběhy se svou formou blíží spíše poezii než dramatu, Wong Kar-wai je výjimečný vizuální stylista, básník paměti a ztráty. Minulost se ve všech filmech stává pouze pamětí, tedy ryze individuální sférou. Scény a obrazy jsou primárně důležité pro popis samotných postav, jejich prožívání, než pro posun děje. Celý jeho filmový svět je věnován individuu: člověk v jeho dílech je však bytost osamělá, je symbolickým obrazem člověka moderní civilizace (viz Ashes Of Time, kde osamělost vede až k šílenství, když si hrdinka z vyvražděné rodiny v sobě stvoří imaginárního bratra). Nejlépe je však samota hrdinů vyjádřena v Chungking Expressu, kdy policista č. 663 v prvním plánu popíjí kávu, za ním vidíme, jak se valí „zrychlené„ davy lidí v podobě barevných čar. Město je u Wong Kar-waie bezcílným labyrintem ztracených existencí, slibných, ale nedosažitelných možností. Klíčová slova pro režisérův svět jsou melancholie, nostalgie z uplývajícího času, kterému pouze přihlížíme. Hrdinové touží po něčem, co Kar-wai přesně nedefinuje, ale co jaksi cítíme, že je to podstatné, důležité pro jejich existence. Do filmů vstupuje i určitý moment ohrožení, hrozby, jenž má své kořeny v politické situaci: určitá obava z toho, co se stane z bývalé britské kolonie, jež se roku 1997 stala provincií komunistické Číny. Pro Wong Kar-waie je takéž charakteristický eliptický způsob vyprávění plný nepředvídatelných přerušení či přechodů v prostoru a čase, sledující vnitřní logiku výpovědí o tom, jak se hrdinové letmo setkávají, o jejich neustálém střetávání, ale mnohem častějším míjení, o tom, jak je obtížné budovat společný vztah, o tom, jak hrdinové nejsou šťastně spolu, ale spíše nešťastně sami.
DALŠÍ TEXTY:
Stvořeni pro lásku (In The Mood For Love)- recenze
Šťastně spolu (Happy Together)- recenze
