Časy se mění. Kdysi byli Strážci lidovými hrdiny, kteří navazovali na odkaz prvních maskovaných ochránců. Dnes, v roce 1985, jsou zákonem zakázáni a administrativa prezidenta Nixona (Robert Wisden) je důsledně pronásleduje. Miliardář a filantrop Adrian Veidt alias Ozymandias (Matthew Goode) se stáhl do své vysoké věže, idealista Dan Dreiberg neboli Sůva (Patrick Wilson) se před světem ukryl do sklepa plného vzpomínek. Z cynického Edwarda Blakea přezdívaného Komediant (Jeffrey Dean Morgan) se stal vládní zabiják. Laure Jupiterová neboli Hedvábný přízrak (Malin Akermanová) zahořkla a žije na vojenské základně spolu s Dr. Manhattanem (Billy Crudup), kdysi obyčejným fyzikem Jonem Ostermanem, který se po nehodě změnil ve všemocného nadčlověka. Jedině Rorschach (Jackie Earle Haley) zůstal věrný a s psychopatickým odhodláním stíhá zločince, se kterými si všichni ti změkčilí liberálové nevědí rady. Jenže svět se opravdu změnil. V předvečer třetí světové války nemají nic jistého ani bývalí superhrdinové. Někdo Strážce nejenom stráží, ale také je zabíjí. Blake byl zavražděn, Veidt měl víc štěstí a útok atentátníka přežil. Kdo přijde na řadu jako další?
Minisérie spisovatele Alana Moora a výtvarníka Davea Gibbonse Strážci ukázala, že comics nemusí plnit výhradně zábavní funkci. Ale ukázala to jen jeho čtenářům. Dvě dekády nato je ze superhrdinských dobrodružství málem samostatný hollywoodský žánr. Došlo tedy i na filmovou verzi Strážců. Režisér Zack Snyder ale kouzlo předlohy divákům-nečtenářům spíše zastřel, než by ji ozřejmil.
Snyder se držel předlohy, do filmu promítl takřka všechny comicsové panely. Děj ještě rozšířil o některé retrospektivy. Jeho snímek je ale zbytečně doslovný a zároveň zdlouhavý. Režisér přitom pouze pokračuje tam, kde započal s Millerovou 300: Bitvou u Thermopyl (2006). Rozumí si s obrazem, matrixovsky ladnou akci střídá s uhlazeně precizními digitálními triky. K dovršení svého útoku na dojmy používá pestrou škálu populárních písniček – a činí tím z filmu absolutní audiovizuální kýč. Z comicsu zůstal ústřední příběh, vše ostatní je překryto režisérovou touhou po líbivosti.
Pro Snydera je polovina osmdesátých let stejné retro jako roky čtyřicáté anebo šedesáté, do nichž se děj občas vrací. Pro Moora to byla žhavá současnost, všímal si její bezútěšnosti a cynismu a zároveň společenských obav z nukleární katastrofy. Alan Moore je anglický levicový intelektuál, jehož ostentativně pobuřuje konservativismus. Podezírá ho z elitářství a totalitních tendencí. S britským si to vyřídil ve Vendetě, ve Strážcích nepohrdl příležitostí otřít se o ten americký. Zaútočil především přes symboly: někdy lacině a bezbolestně (páté funkční období pro Richarda Nixona), jindy ožehavěji (americká póza importéra demokracie). Největší výprask ale uštědřil popkulturním symbolům. Comicsem zaútočil na comics. Slavným superhrdinům nastavil zrcadlo. Dobrák a snílek Superman? Ne, bůh Dr. Manhattan, jenž s lidstvem ztratil kontakt i soucit. Voják za spravedlnost Captain America? Ne, sprostý vrah Komediant. Zločin potírající Batman? Ne... Tady hledejme důvody, proč jsou comicsoví Strážci tak opěvováni.
Celuloid ale dokázal, že může být ještě plošší než papír. Za obrazovým pozlátkem se hledá Mooreova vize jenom obtížně. Napomohli tomu také mnozí z herců. Patrick Wilson s Billym Crudupem vynikají jen svou nevýrazností. Malin Akermanovou snadno přehraje Carla Gugino v drobné úložce hrdinčiny zestárlé matky. Herecky se ale prosadil Matthew Goode, který zbavil velikášského vizionáře Veidta jakékoli špetky charismatu.
Vyzdvihnout lze mužného Jeffreyho Deana Morgana coby Komedianta. A také Jackieho Earle Haleyho, jenž si v roli maskovaného Rorschacha po většinu času vystačí s hlasovým projevem, přesto je hereckým králem celého filmu. I proto na sebe postava noirově obhroublého vypravěče dovede jako jediná strhnout když už ne sympatie, tak alespoň pozornost diváků.
Snyder nepochopil Moorea. Z facky comicsovému konceptu altruistického nadčlověka je málem pohlazení. Jednoho úspěchu přece jenom dosáhl. I při všech nedostatcích jsou Strážci nejlepší filmovou adaptací Mooreovy comicsové tvorby. Vítězí těsně před V jako Vendeta (2005), nad přehmaty typu Ligy výjimečných (2003) o několik koňských délek.
