V Deliverance se čtveřice městských chlápků, kteří v bezpečí takzvané společnosti prožili celý život, rozhodne sjet divokou řeku v Apalačských horách, než ji z mapy definitivně vymaže již vznikající přehrada. Skupinku vede macho s lukem a šípy Lewis (role, znamenající průlom pro Burta Reynoldse); ostatní - Ed (Jon Voight), Bobby (Ned Beatty) a Drew (Ronny Cox) – už si celým projektem zas tak jistí nejsou. Po hypnotickém prologu, v němž muže od sjíždění řeky odrazují místní zdegenerovaní horalé, následuje jízda pěnícími peřejemi a nádhernou divokou krajinou, kterou si všichni čtyři pochvalují. Ale už následující den “to” přijde: Ed a Bobby jsou přepadeni dvěma místními “kovboji”. Zatímco Ed je přivázán ke stromu, “odvážnější” z buranů donutí Bobbyho předvádět prase a poté ho znásilní. Než dojde i na Eda, dorazí Lewis. Násilník je zlikvidován šípem, druhý uteče. Zbytek je čistá noční můra…
Deliverance je nejryzejší thriller staré školy: takové filmy se už dnes netočí. Tři mrtví a jedno znásilnění je na poměry dnešních krváků konto téměř směšné – jenže po kterém z dnešních krváků se vám budou klepat kolena? Režisér Boorman v Deliverance od samého začátku mistrovsky buduje tajemství, které přechází v paralyzující pocit ohrožení a čistou hrůzu. Kamera všechno snímá jakoby mimochodem a nedává o sobě vůbec vědět, ale když si na ni po filmu vzpomenete, zjistíte, jak si s vámi po celou dobu hrála. Střih? Už jedna z úvodních scén, v níž si kytarista Drew s místním klukem střihne skladbu Dueling Banjos, patří do zlatého fondu scén světové kinematografie: vidíte, jak něco postupně vyrůstá ze země, a přitahuje vás to a děsí zároveň. Nemluvě o naprosto strhujícím snímání jízd v peřejích, při nichž se vám do žil napumpuje desetkrát víc adrenalinu než při všech honičkách v celých Hvězdných válkách.
A to zatím mluvím jenom o formě. Co z Deliverance dělá skutečný klenot (a jeden z nejvíc zneklidňujících filmů vůbec, jak se často píše), je nekompromisní způsob, jakým se tu strhává iluze pravidel společnosti a bezpečí civilizace. Zásadní otázky moderního člověka se v Deliverance vynořují bokem – jako by to byl divák sám, koho napadají, a ne film, jenž je provokuje.Trefný slogan zní: „Tenhle víkend nehráli golf“. Čtveřice zaopatřených chlápků z velkoměsta se octla v situaci, kdy přestává platit všechno, na co celý život spoléhali. Nejenže si musejí sáhnout na samé dno fyzických sil; ono není vůbec jisté, jestli se s tímhle zážitkem vůbec kdy vyrovnají. Celá záchranná síť známého světa – od kterého jsou sotva pár kilometrů – je pryč, zůstává jen prastará situace lovce a oběti, která se může kdykoliv otočit. Jak proti sobě v takové chvíli stavět morálku a nutnost, výchovu a instinkty, pomstu a spravedlnost? A to všechno uprostřed lesa tak krásného až strašlivého (nebo naopak) a řeky, která se ve vteřině mění z brouzdaliště ve smrtící past. Strašlivá je i autenticita, s jakou jsou podaní zdegenerovaní horalé množící se po desetiletí jen mezi sebou, vedoucí v odlehlých údolích život, který se od 19. století změnil jen minimálně. Jak říká jeden z hrdinů, copak má cenu obracet se na policii, když jsou tu všichni příbuzní?
Když Ed s Bobbym pobřbívají Drewa do řeky, zní k tomu onen úvodní duet s banjem. V tu chvíli do sebe všechno zapadne: burani s vykotlanými zuby a navonění hoši z velkoměsta, stěna lesa a rostoucí zeď přehrady – má to k sobě daleko, ale je v nás obojí.
Za kamerou stál Vilmos Zsigmond: Zvětšenina, Lovec jelenů, The Long Good Bye, Blízká setkání třetího druhu… Má cenu říkat, jaký je tenhle chlápek machr? Scénář vznikl podle známého románu Jamese Dickeye.
Režii měl John Boorman (Excalibur, Exorcist II., Hope And Glory).
A těch třicet let od natočení Deliverance jako by vůbec nebylo.
