Werich má společný hrob s Jiřím Voskovcem na Olšanech od roku 1990. Dvě slavné postavy českého i světového divadla se totiž mohly v Praze setkat až po listopadu 1989, kdy byla na Olšanech po boku Jana Wericha a členů jeho rodiny uložena urna s Voskovcovým popelem. Desky na zemi, které místo označovaly, byly provizoriem, ale přetrvaly tam 13 let.
U zrodu myšlenky hrob důstojně označit byli pak kolegové z Divadla ABC Jaroslava Adamová, Stella Zázvorková a Miroslav Horníček. Nadace Život umělce vyhlásila sbírku, návrh na náhrobek vypracoval akademický sochař Vladimír Preclík, který patřil mezi okruh Werichových přátel a několikrát ho portrétoval. První busta vznikla tajně a zmizela v nenávratnu, když s ní jedna ze ctitelek emigrovala. Pak už Werich sochaři seděl oficiálně a rád. "Na hřbitovy nejsme - ani já, ani Voskovec," řekl mu jednou a dodal, že od něj by si hrob udělat nechal.
Výsledkem jsou dvě do sebe zaklesnuté desky s náhrobky ze slezské žuly. Plastická písmena jmen Voskovec a Werich tvoří symbolicky úsměvy obou klaunů. "Snažil jsem se, aby se hrob také usmíval", vysvětlil Preclík.
Herec, filozof, dramatik, prozaik, textař a polovina autorské a herecké dvojice V+W Jan Werich se narodil 6. února 1905 a zemřel 31. října 1980 ve věku 75 let. S lidskou blbostí bojoval celý život téměř bezohledně, i v podmínkách komunistického režimu dovedl polemizovat pohotově a trefně s totalitní mocí. Režimu se nikdy nepodařilo Wericha zcela umlčet, ztrpčil mu ale alespoň poslední roky života. I když žádný oficiální zákaz vydán nebyl, po roce 1968 už nemohl dělat svou největší lásku - divadlo. Jeho jméno a filmy navíc zmizely i z televize, přestaly mu vycházet knížky, nehrály se ani písničky tria Voskovec, Werich, Ježek. V 70. letech se objevoval už jen sporadicky, naposledy hrál v seriálu Pan Tau.
Spoluzakladatel Osvobozeného divadla Jiří Voskovec byl o čtyři měsíce mladší; narodil se 19. června 1905 a v americké emigraci ho přežil o pouhých osm měsíců. Nadace Život umělce chce letos připomenout i jeho 105. výročí narození.
Vydavatelství Supraphon připravilo k oběma jubileím album Tmavomodrý svět s třiadvaceti písněmi, které Werich nazpíval v první polovině 50. let s Orchestrem Karla Vlacha. Textový materiál obsahuje úryvky z Voskovcovy knihy Klobouk ve křoví, týkající se jednotlivých písniček.
