Tři největší třídní žertéře hrají v dospělých verzích Sokol + Suchánek + Genzer, nejkrásnější holku Simona Krainová a nejošklivější holku Simona Babčáková.

I když jsem nikdy nic od Viewegha nečetl (a doufám, že nikdy číst nebudu), myslím, že se mi již daří vysledovat jeho styl jen na základě jeho filmových adaptací, které jsem viděl. To znamená, že i tentokrát se dělo to, co k vieweghovským adaptacím tak nějak patří:

Hodně postav, které vlastně nemají žádné problémy, ale uměle si je vyrábějí, aby je mohly strašně složitě řešit.

Neustálé bonmoty, jaké žádná skutečná lidská bytost nikdy nemůže vypustit z úst, např. "Moje biologické hodiny odbíjejí jako orloj".

Pravidelně nadávkované osudové okamžiky, kdy se dozvídáme, že někdo umřel, někdo někoho 20 let tajně miloval, nebo někdo je gay.

zdroj: Falcon

V tomto filmovém zpracování se k tomu ještě připojuje neustálá snaha dělat jako by šlo o monumentální dramatické dílo, a to především za pomoci kamerových jízd a mega epické hudby, která by se slušně hodila třeba k dobývání ztracené archy, ale k záběrům loďky na klidné hladině se nehodí, fakt ne. V jednu chvíli si dokonce postava dělá legraci "tohle bude ten životní romantický okamžik, při kterém v americkém filmu vždycky zesílí smyčce". Pak ten okamžik přijde, smyčce opravdu zmohutní, a byl by to dobrý a fungující fórek. Problém je ale v tom, že ty smyčce úplně stejně zmohutněly při všech ostatních podobných okamžicích ve filmu, které ironicky míněné nebyly.

Genzer, Sokol a Suchánek (se kterým jsem si před 35 lety pravidelně hrával na dvorku kousek od Hradčanské, jestlipak si to ještě pamatuje?) jsou nakonec herecky to nejlepší v celém filmu. Ne že by dělali televizní humor - naopak jsou celkem umírnění a je mezi nimi jakási decentní chlapská soudržnost co se týče společného hořce humorného pohledu na život. (I když se sál bohužel nejvíce smál ve "vděčné scéně", kdy je gynekolog Genzer úplně ožralý a musí odrodit Krainovou.) Je vidět, že to mezi nimi jiskří a je škoda, že nikomu jinému na plátně tahle chemie pořádně nefunguje. Jenom Babčáková si pořád naříká, jak je hnusná a Krainová si naříká, protože... vlastně pořádně nevím proč.

zdroj: tisková zpráva

Film neustále skáče nejen o 25 let vzad, ale i do jiných období, což není vždy dobře zvládnuté. Některé pointy nám mají dojít až časem, když nám do sebe vše "konečně zapadne". Ne vždycky Nikolaev zvládá to skládanku smysluplně poskládat a ne vždycky to odhalení stojí za ten dlouhý set-up. Když třeba o nějaké postavě víme jen to, že existovala a vzala si jinou postavu (o které taky nevíme skoro nic), tak nás moc nedojme, když se v půlce filmu dozvíme, že ta postava dramaticky zemřela. Mnohé z toho je asi způsobeno tím, že film není příliš dlouhý a každá z mnoha postav pro sebe má jen velmi omezený čas, takže se nedaří vzbudit k nim nějaký divácký vztah. Ve značném množství vzpomínkových scén asi bylo příliš komplikované nějak je filmově odvyprávět, takže tvůrci kapitulovali a nechali některou z postav odříkat vše ve voiceoveru.
Dospělí herci jsou ale většinou oukej a snesitelní. Mnohem horší je to u jejich dětských protějšků, které jednak nejsou svým "starým verzím" moc podobné, ale především působí hrozně škrobeně a jsou obětí roboticky deklamovaných postsynchronů (což je asi důvod, proč je v traileru nevidíme, přestože jsou na plátně skoro polovinu filmu). Ano, ta děcka jsou sympaticky obsazená. Ale opravdu nehrají moc dobře...

zdroj: tisková zpráva

Prostě, celá Vybíjená je to takové to typické české, úhledně zabalené a navoněné nic. Neurazí, nezaujme, na třech čtyřech místech ukáže něco zajímavého, na jiných třech místech se zasměju nepodařenosti, pak to skončí a za měsíc si na to vůbec nevzpomenu...

P.S: Tradiční telefonní vsuvka: Čtyři dospělí lidé (nejméně dva z nich dost bohatí) se ztratí někde na vesnici a netuší, kterým směrem je Praha. Protože ani jeden z nich nemá smartphone s GPS. Pravděpodobně proto, že i když se film odehrává v současnosti, jeho knižní předloha je více než 10 let stará...

Hodnocení: 50 %