Vybíjená - recenze nového vieweghovského filmu

8. 3. 2015 20:00 - Recenze | Autor: František Fuka

Vybíjená - recenze nového vieweghovského filmu Zdroj: Archiv

Parta maturantů se sejde po 25 letech v hostinci u jezera a vzpomínají na staré časy, tedy především na rok 1989. Petr Nikolaev (Lidice, Příběh kmotra) zfilmoval knihu Michaela Viewegha.

Tři největší třídní žertéře hrají v dospělých verzích Sokol + Suchánek + Genzer, nejkrásnější holku Simona Krainová a nejošklivější holku Simona Babčáková.

I když jsem nikdy nic od Viewegha nečetl (a doufám, že nikdy číst nebudu), myslím, že se mi již daří vysledovat jeho styl jen na základě jeho filmových adaptací, které jsem viděl. To znamená, že i tentokrát se dělo to, co k vieweghovským adaptacím tak nějak patří:

Hodně postav, které vlastně nemají žádné problémy, ale uměle si je vyrábějí, aby je mohly strašně složitě řešit.

Neustálé bonmoty, jaké žádná skutečná lidská bytost nikdy nemůže vypustit z úst, např. "Moje biologické hodiny odbíjejí jako orloj".

Pravidelně nadávkované osudové okamžiky, kdy se dozvídáme, že někdo umřel, někdo někoho 20 let tajně miloval, nebo někdo je gay.

V tomto filmovém zpracování se k tomu ještě připojuje neustálá snaha dělat jako by šlo o monumentální dramatické dílo, a to především za pomoci kamerových jízd a mega epické hudby, která by se slušně hodila třeba k dobývání ztracené archy, ale k záběrům loďky na klidné hladině se nehodí, fakt ne. V jednu chvíli si dokonce postava dělá legraci "tohle bude ten životní romantický okamžik, při kterém v americkém filmu vždycky zesílí smyčce". Pak ten okamžik přijde, smyčce opravdu zmohutní, a byl by to dobrý a fungující fórek. Problém je ale v tom, že ty smyčce úplně stejně zmohutněly při všech ostatních podobných okamžicích ve filmu, které ironicky míněné nebyly.

Genzer, Sokol a Suchánek (se kterým jsem si před 35 lety pravidelně hrával na dvorku kousek od Hradčanské, jestlipak si to ještě pamatuje?) jsou nakonec herecky to nejlepší v celém filmu. Ne že by dělali televizní humor - naopak jsou celkem umírnění a je mezi nimi jakási decentní chlapská soudržnost co se týče společného hořce humorného pohledu na život. (I když se sál bohužel nejvíce smál ve "vděčné scéně", kdy je gynekolog Genzer úplně ožralý a musí odrodit Krainovou.) Je vidět, že to mezi nimi jiskří a je škoda, že nikomu jinému na plátně tahle chemie pořádně nefunguje. Jenom Babčáková si pořád naříká, jak je hnusná a Krainová si naříká, protože... vlastně pořádně nevím proč.

Vybíjená Zdroj: Archiv

Film neustále skáče nejen o 25 let vzad, ale i do jiných období, což není vždy dobře zvládnuté. Některé pointy nám mají dojít až časem, když nám do sebe vše "konečně zapadne". Ne vždycky Nikolaev zvládá to skládanku smysluplně poskládat a ne vždycky to odhalení stojí za ten dlouhý set-up. Když třeba o nějaké postavě víme jen to, že existovala a vzala si jinou postavu (o které taky nevíme skoro nic), tak nás moc nedojme, když se v půlce filmu dozvíme, že ta postava dramaticky zemřela. Mnohé z toho je asi způsobeno tím, že film není příliš dlouhý a každá z mnoha postav pro sebe má jen velmi omezený čas, takže se nedaří vzbudit k nim nějaký divácký vztah. Ve značném množství vzpomínkových scén asi bylo příliš komplikované nějak je filmově odvyprávět, takže tvůrci kapitulovali a nechali některou z postav odříkat vše ve voiceoveru.
Dospělí herci jsou ale většinou oukej a snesitelní. Mnohem horší je to u jejich dětských protějšků, které jednak nejsou svým "starým verzím" moc podobné, ale především působí hrozně škrobeně a jsou obětí roboticky deklamovaných postsynchronů (což je asi důvod, proč je v traileru nevidíme, přestože jsou na plátně skoro polovinu filmu). Ano, ta děcka jsou sympaticky obsazená. Ale opravdu nehrají moc dobře...

Vybíjená Zdroj: Archiv

Prostě, celá Vybíjená je to takové to typické české, úhledně zabalené a navoněné nic. Neurazí, nezaujme, na třech čtyřech místech ukáže něco zajímavého, na jiných třech místech se zasměju nepodařenosti, pak to skončí a za měsíc si na to vůbec nevzpomenu...

P.S: Tradiční telefonní vsuvka: Čtyři dospělí lidé (nejméně dva z nich dost bohatí) se ztratí někde na vesnici a netuší, kterým směrem je Praha. Protože ani jeden z nich nemá smartphone s GPS. Pravděpodobně proto, že i když se film odehrává v současnosti, jeho knižní předloha je více než 10 let stará...

Hodnocení: 50 %

Zdroje: FFFILM

NEJNOVĚJŠÍ ČLÁNKY

Disney začíná připravovat Captain Marvel 2, premiéru by chtěl stihnout do dvou let

Disney začíná připravovat Captain Marvel 2, premiéru by chtěl stihnout do dvou let

24. 1. 2020 | Novinky | Adam Homola

Captain Marvel loni nikomu zrak nevytřel, díru do světa neudělal a stejně utržil víc jak miliardu dolarů jen z kin. První ženský film od Marvelu dostane již brzy pokračování a horší to snad nebude.
Recenze: Králíček Jojo – dětství mezi nacisty

Recenze: Králíček Jojo – dětství mezi nacisty

23. 1. 2020 | Recenze | Matěj Svoboda

Režisér Taika Waititi si už stihl vydobýt ve filmovém světě zajímavé postavení. Originální a vizuálně hodně nápaditý režisér si nejdřív točil na Novém Zélandu svoje malé, trošku divné, ale hodně zábavné filmy, pak ovšem dostal nabídku na třetího Thora.
Recenze: Dolittle – Robert Downey Jr. a spousta zvířátek

Recenze: Dolittle – Robert Downey Jr. a spousta zvířátek

22. 1. 2020 | Recenze | Matěj Svoboda

Robert Downey Jr. to vloni zabalil jako Iron Man, a i když se šeptá, že jeho Tonyho Starka možná uvidíme v Black Widow, comicsové brnění už prakticky pověsil na hřebík.
Spravedlnost podle Spensera je dalším a jiným akčňákem od Berga a Wahlberga

Spravedlnost podle Spensera je dalším a jiným akčňákem od Berga a Wahlberga

21. 1. 2020 | Trailery | Adam Homola

Netflix ulovil další zajímavou tvůrčí dvojici a výsledek uvidíme už brzy. Peter Berg a Mark Wahlberg spolu rozhodně netočí poprvé, jenže zatímco jejich předchozí filmy byly spíše vážnější, Spravedlnost podle Spensera vypadá poněkud odlehčeně.