Nikdy nepatřil mezi hvězdy Hollywoodu, spíše se řadí ke spolehlivým hercům, schopným náležitě efektně ztělesnit monstrózního padoucha (mimozemský šváb Edgar ve sci-fi komedii Muži v černém, 1997), hrdinného policistu (detektiv Goren v televizní sérii Zákon a pořádek: Zločinné úmysly, od 2001) i obyčejného chlapíka ze sousedství (sympaťák Gordon v romanci Zemřít mladý, 1991).
Vincent Phillip D'Onofrio se narodil 30. června 1959 v samotném srdci New Yorku, v Brooklynu. Během dětství vyrůstal v tak rozdílných koutech Spojených států, jako jsou Havaj, Colorado či Florida. Za snem o herecké kariéře však putoval zpět do rodného města, aby se vytoužené profesi vyučil v American Stanislavsky Theatre a u Sharon Cattenové v Actors Studiu. Na vzdělání si bezmála dvoumetrový adept herectví vydělával jako vyhazovač v tanečních klubech. První profesní zkušenosti před kamerou získával ve školních projektech posluchačů New York University. Rok 1984 jej posunul mezi řádné členy souboru American Stanislavsky Theatre, kde se objevil v dramatech jako Zkamenělý les, O myších a lidech nebo Sexuální perverze v Chicagu. V témže roce také prvně vystoupil na Broadwayi, a to ve hře Open Admissions.
V celovečerním filmu Vincent D'Onofrio debutoval již v roce 1983, lascivní teenagerská komedie The First Turn-On!! mu ale nabídla pouze drobnou roličku obtloustlého smolaře. Zejména díky výkonům na divadle si rychle získal postavení mladé herecké naděje, a tak se až na několik málo výjimek (detektivní série Miami Vice a The Equalizer, obě 1987) vyhnul obligátní štaci v televizi. Brzy se stal vyhledávaným představitelem vedlejších úloh v rozmanitých žánrových projektech. Zazářil v Kubrickově protiválečném dramatu Olověná vesta (1987), kde ztělesnil vojína Lawrence, jenž neustávající šikanu vyřeší vraždou svého trýznitele a následnou sebevraždou. Psychologicky náročný part zvládl D'Onofrio bravurně, práci na své postavě vzal mladý vyznavač Stanislavského herecké metody dokonce tak důsledně, že přibral na třicet kilogramů váhy. V počátcích rovněž zaujal v úlohách citlivých, chápavých mladých mužů – v romanci z amerického maloměsta Mystic Pizza (1988) si zahrál rybáře Billa, oddaně usilujícího o servírku Jojo (Lili Taylorová), v další romanci, tentokrát historické, Salt on Our Skin (1993), kde se sešel se svou tehdejší životní partnerkou Gretou Scacchiovou, se představil jako prostý a nevzdělaný Gavin, jehož životem se proplétá láska k bohaté ženě.
Předěl v herecké dráze Vincenta D'Onofria je spojen se spoluprací s trojicí nonkonformních režijních osobností: Oliverem Stonem, Spikem Leem a Robertem Altmanem. Zatímco před ní patřil převážně k hercům pro role dobrosrdečných chlapíků, kteří zvolna proplouvají životem, na počátku devadesátých let se karta obrací ve prospěch velkých příběhů – D'Onofriovi hrdinové jsou někdy jejich hybateli, jindy zase prostými muži, jejichž osudem zacloumají dějiny. Do kategorie obětí patří zejména Bill Newman, klíčový svědek vyšetřování vraždy prezidenta Kennedyho, jehož si zahrál ve Stoneově rekonstrukci JFK (1991) i v Leeově životopisu černošského radikála Malcolm X (1992). A patří k nim i hejskovský scenárista David Kahane v Altmanově satiře na hollywoodskou mašinérii Hráč (1992), kterého zavraždí šéf filmového studia Griffin Mill (Tim Robbins).
Někde na pomezí mezi obětí a pisatelem historie se nacházel Abbie Hoffman, jeden z nejproslulejších občanských aktivistů, jenž sedmdesátá léta strávil na útěku před policií – toho D'Onofrio ztělesnil v životopisu Ukradni ten film (2000). K manipulátorům se pak řadí hlavně D'Onofriovi filmoví zloduši. Ve velkém je takovou postavou obří šváb Edgar, ohrožující nejen Zemi, ale také celou galaxii, ve sci-fi komedii Muži v černém (1997). A D'Onofrio byl díky této roli patrně prvním hercem na světě, který kdy představoval hmyzího padoucha navlečeného v lidské kůži – však si také jednu z mála příležitostí ukázat svůj komediální talent náležitě vychutnal. V malém měřítku pak k manipulátorům patří třeba psychopatický zabiják Carl Rudolph Stargher ve stylizovaném thrilleru Cela (2000), který si zahrává nejen se svými oběťmi, ale i s policií.
Byly to výše zmíněné tituly, atraktivní svým tématem či zpracováním, díky nimž si Vincent D'Onofrio získal diváckou oblibu. Zároveň se ale často vracel k intimním dramatům, ve kterých mnohem spíš vynikla jeho schopnost zachycovat jemná psychologická hnutí zdánlivě necitelných hromotluků i odtažitých intelektuálů. Ty první zatupuje kupříkladu tajemný cestovatel časem, zamilovaný do ženy z naší doby (Marisa Tomeiová), ve sci-fi romanci Happy Accidents (2000). K těm druhým patří kupříkladu profesor Webster, dodávající odvahu mladé studentce (Fairuza Balková) k prvním literárním pokusům, v psychologickém dramatu Fiktivní zločiny (1994). Dvě výrazné filmové úlohy Vincenta D'Onofria jsou spjaty s tvorbou režiséra Dana Irelanda. Ten svého oblíbeného herce nejprve obsadil do dramatu Celý širý svět (1996), jež je studií excentrické osobnosti spisovatele Roberta E. Howarda (autor z první poloviny minulého století se zabýval zejména brakovou literaturou, vytvořil například postavu barbarského bojovníka Conana). Z další spolupráce Irelanda a D'Onofria pak vzešlo psychodrama Dva na jednoho (1998), v němž se druhý jmenovaný představil jako pornoherec Valentino, udržující vztah se servírkou Mary (Salma Hayeková) i mladíkem Garym (Thomas Jane). K D'Onofriovým nejlepším hereckým výkonům za poslední roky ale patří také explozivní, krutý a násilnický drogový dealer Medvídek Pú v dramatu Salton Sea (2002).
Jestliže se v počátcích své kariéry D'Onofrio s úspěchem vyhýbal televizním projektům, dnes je tomu spíš naopak – o jeho největší úspěchy se v posledních pěti letech zasluhuje postava newyorského detektiva Roberta Gorena, vynikajícího zejména svou inteligencí i léta pěstovanou intuicí, v krimisérii Zákon a pořádek: Zločinné úmysly (2001). Filmoví tvůrci mu naopak nabízejí úlohy v titulech okrajových a snadno zapomenutelných. Příkladem za všechny může být komediální romance Rozchod! (2006), v níž se D'Onofrio mihl v žertovné roličce staršího bratra hlavního hrdiny (Vince Vaughn). V této souvislosti asi nepřekvapí, že si D'Onofrio před nedávnem rovněž vyzkoušel pobyt za kamerou – krátkometrážní drama Five Minutes, Mr. Welles (2005) nejen režíroval, ale rovněž si v něm zahrál titulní roli legendárního filmaře Orsona Wellese. Zopakoval si tak stejnou úlohu, jakou ztvárnil už před lety v životopisu Ed Wood (1994).
