Osudovým tématem scenáristky a dokumentaristky Kristiny Vlachové, vlastním jménem Jany Slánské, je chabá paměť českého národa a nedostatečné vyrovnání se s komunistickou minulostí. Její dokumenty Jáchymovská stigmata, Řekl jsi ďáblovi ne, Pomník Heliodora Píky nebo Zpráva o králi Šumavy vzbudily při svém uvedení značnou pozornost. Účtování s minulostí zůstává věrná i ve svém dosud posledním snímku Věž smrti, který osobně uvede na festivalu dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět.
Přelom 40. a 50. let 20. století zůstane v české historii temně zapsán jako doba, kdy nebyl zdrojem útlaku žádný cizí agresor, ale sami Češi. Smrt Jana Masaryka, poprava generála Heliodora Píky či dr. Milady Horákové, to byly události, které předznamenaly období stalinských čistek. Tisíce vězňů v té době vykonávalo svůj trest v nelidských podmínkách uranových dolů na Jáchymovsku. Nejhorší pověst měl lágr L, kterému vězni přezdívali likvidační. Tady stojí dodnes tzv. Věž smrti, jež zažila desítky pracovních úrazů, nejednou s následkem smrti.
Tady si odpykával svůj trest také vojenský zběh, který se pokusil nelegálně překročit hranice a dostal za to 14 let nepodmíněně, dělník Jaroslav Lukeš. Jako mnoho jiných vězňů i on se pokusil o útěk. Jako mnoho jiných vězňů i on byl na svém útěku zastaven střelbou. Měl však štěstí v neštěstí – dá-li se vůbec v jáchymovských podmínkách o nějakém štěstí mluvit – střelbu do hlavy ze 40 centimetrové vzdálenosti přežil. Po sametové revoluci bachaře, který tímto zásahem evidentně porušil i tehdy platné zákony, zažaloval. Satisfakce se ale nedočkal.
Hodinový dokument Věž smrti je rozbit do dvou částí, které spolu sice souvisí, ale jsou na sebe chatrně navázány. V první, pestřejší pasáži uvede režisérka diváky do neradostné reality 50. let, charakterizovaných všudypřítomnou represí, aby se v druhé části soustředila pouze na případ Jaroslava Lukeše a jeho soudního procesu s bachařem Vlačihou. Tady se tempo vyprávění značně zpomaluje, zdlouhavé pasáže ze soudní síně jsou prostříhány stále stejnými ilustračními záběry. Snímek Věž smrti je bezesporu zajímavý a poučný, škoda jen, že se nedostal do ruky odvážnějšímu střihači.
