Když se někdo živí odstraňováním vzpomínek, musí vědět, jak je materializovat. Gondry s Kaufmanem to řeší dle hesla „Sejde z očí, sejde z mysli“. Ten, kdo chce vymazat svou vzpomínku na něco, či na někoho, nejprve do agentury přinese pytel s věcmi, které mu vymazávaného připomínají. Doktor poté pacientovi z paměti vymaže konkrétní „obrazy“ s dotyčným panem Nechtěným.
Suvenýr i fotografie zajisté dokáží vyvolat okamžitou emoci – nostalgii, vztek, radost – spojenou s konkrétní vzpomínkou. Mnohem nejasnější, ale o to hlubší vzpomínky však přicházejí neočekávaně. Závanem mezi vůněmi, srze nuanci světla a zvuku. Vzpomínky jsou poezií.
A na poezii je kterákoli mašina krátká.
Hračičkovský scénárista Charlie Kaufman to implantuje na bázi jednoduché love-story:Joel (Carrey) se jednou ráno probudí lehce nesvůj. Na ulici zjistí, že mu někdo poškrábal auto. Místo do práce vyrazí na pláž. Tam se potká s Clementine (Winslett). Zatímco ona jej přitahuje, on jí přímo fascinuje. Nakonec až poněkud násilně Joela sbalí. A pak přichází nenápadný, leč kaufmanovsky zásadní střih: Joel se staví za Clementine v práci, ona jej nepoznává a on se rozhodne vymazat si ji z paměti.
Zápletka Věčného svitu neposkvrněné mysli je technicky náročná, jak bývá u Kaufmana zvykem.
Vizuální zpracování je až chemicky perfektní. Gondry nechá diváka proplouvat dlouhými záběry, z nichž každý je zralý na fotografii do wallpaperu (zimní kamera Ellen Kurasové).
I tak se zdá, že Gondry, mistr videoklipů, a Kaufman, mistr „mind-fuck“ scénářů, nejraději pozorují sami sebe.
Podobně jako v jiných Kaufmanových scénářích, Adaptaci, či Milujte svého zabijáka (Confessions of a Dangerous Mind), vyhřezne i tady hrdinův vnitřní svět ve druhé polovině do vtipné akční reality. Nevyprávěl navíc scénárista V kůži Johna Malkoviche (Being John Malkovich) téměř totožný koncept?Při stejné struktuře bohužel není Kaufman schopný přijít s originální myšlenkou, nebo strhující vizí vzpomínek.
Doktoři je sice „stopují“, což je samo o sobě dost děsivé, ale jde jen o jejich vedlejší aspekty, jak popsáno shora.
Režisér pak 40 minut překvapuje jenom sám sebe – na první polovině Věčném svitu se divák může skvěle naučit odhadovat děj kapitolu dopředu.
Díky pomalému tempu totiž z plátna trčí kostra příběhu jako kosti z převařené ryby. Proč Clem na Joela tolik startuje? Proč má Patrick (Wood) k Joelovi onu poznámku před Clementiným domem?
Věčný svit je obsazen herci, na které má častý návštěvník multiplexu (paradoxně) zafixovanou vzpomínku – Carrey a jeho šílené komedie, Winslet a její Titanic, Wood a jeho Frodo. Všichni ale pod Gondryho vedením dávají na své škatulkové role zapomenout. Jim Carrey předvádí jeden ze svých nejlepších dramatických výkonů a říká si o nominaci na Oscara. Kate Winslet ho svou živelností skvěle doplňuje. Oba se přímo ukázkově hodí do všech dekorací a prostředí. Elijah Wood je příjemným oživením snímku. Všechny svoje obrazy dokonale ovládne. V dalších malých, ale přesto výrazných rolích se objevuje Kirsten Dunst (Spider-Man 2) a Mark Ruffalo (Piková trojka /In The Cut).
Kaufman s Gondrym spolupracovali už jednou – na špatné komedii Slez ze stromu (Human Nature). Obecné slabiny byly zhruba stejné, ale námět byl výrazně slabší. Nad Věčným svitem neposkvrněné mysli se dá přinejmenším alespoň přemýšlet.
