|
Pro Svitáčka, jemuž byla během 70. a 80. let z politických důvodů znemožněna tvůrčí činnost, se stalo šťastným zejména setkání s režisérem Jánem Roháčem. V roce 1957 spolu natočili středometrážní satiru Konec jasnovidce, v níž vylíčili potíže jasnovidce začleněného do komunálního podniku. Do kin se film však dostal až po šesti letech.
V televizi vytvořili například skeč Žárlivost s Milošem Kopeckým a Miroslavem Horníčkem, adaptaci povídky Seana O‘Casseyho Uspořená libra, v níž excelovali Jan Werich s Jiřím Sovákem, a dvacítku televizních klipů, tehdy nazývaných inscenovaná či hraná písnička.
Film Kdyby tisíc klarinetů, postavený na myšlence přeměny zbraní v hudební nástroje, natočili v roce 1964 na námět Jiřího Suchého a hudbu Jiřího Šlitra.
|
Už během studií spolupracoval jako asistent režie či pomocný režisér například s Karlem Zemanem (Cesta do pravěku) a Alfrédem Radokem (Dědeček automobil), spolupodílel se i na programech Laterny magiky pro světové výstavy EXPO a na Kinoautomatu.
Za svého působení ve Filmovém studiu Barrandov byl Svitáček několikrát vyhozen a posléze rehabilitován. K tvůrčí činnosti se vrátil v inovovaném seriálu Hovory H ještě po dvaceti letech. V den Svitáčkova pohřbu 29. srpna shodou okolností uvede Česká televize od 12:10 na programu ČT1 jeden z těchto pořadů s reprízou v pátek 30. srpna od 09:05.
