Van Helsing je možná nejnudnější akční film moderní doby. Smějí se mu diváci v USA, smějí se mu diváci v ČR a navíc se na něj moc nechodí. Někoho může zarazit, že na příběh chlápka, který loví pekelné stvůry někdo dal 150 miliónů dolarů, tedy 4,5 miliardy korun. Jednoho znechutí absence příběhu, druhého příšerní herci a jiného zas vyděsí neoriginalita celé bajky a nákladně kýčovité výtvarné zpracování. Od první sekvence jde o kopie, mixy a remixy známých (a proto někdy i dobrých) děl. Od Nosferatu po Vetřelce, od Pána prstenů a Jamese Bonda po Tajemný hrad v Karpatech, či Ples upírů.

Na Van Helsingovi však svým způsobem stojí za pozornost právě režisérův (po všech stránkách) slabý výkon ve spojení s opulentními triky a paličatostí studia, které svého upírobijce poslalo na souboj s Trojou, Dnem poté a Shrekem 2, kteří přicházejí v krátkém sledu. A Van Helsing proti nim nemá nejmenší šanci. Je snad nasazení snímku stylovým završením zpackané produkce celého díla? Anebo jeden (ten první) týden postačí k nalákání diváků na DVD, prequel, soundtrack, atrakci v zábavním parku, jednoduše celý tenhle globální zábavní paket s logem Van Helsing?

Celý ten pso-kočičkovský mix různých hrdinů podobný LXG, který mnohým může připadnout jako deviace, či v lepším případě pole pro těžkotonážní palbu FX, však podle mne zajímavě odráží ještě jednu věc. Totiž trendy známé z hudebního průmyslu. Zajisté, electro, nebo disco clashové žánry a hektické míšení všech možných stylů, reflektujících zase přívaly informací, přináší mnohdy mnohem silnější zážitek, než Van Helsing na procházce u Karlova mostu, který navíc představuje Budapešť. Na druhou stranu je Van Helsing jedním z mála filmových cross-overů, příběhů ve kterých proti sobě bojují již zavedení hrdinové vlastních sérií, či legend. Cross-over je velmi oblíbený žánr komiksu, média, k němuž má Van Helsing po všech stránkách velmi blízko. Při současném hladu o komiksové hrdiny vůbec zaráží, jak konzervativně k nim tvůrci ve filmových adaptacích přistupují. Snad lze namítnout, že jsme se teprve dostali do doby, kdy zvláštní efekty už nevypadají jako efekty, ale opravdu nahrazují realitu, takže producenti zprvu realizují dávné sny (svým věkem i zájmy často odpovídají profilu fandy, který Dark Horse, či Marvela sjížděl před 20–30 lety). Druhým kamenem úrazu jsou autorská práva na dané superhrdiny. Zde Universal využil svých pravomocí nad slušnou řádkou bizarních postav, které Sommers bohužel splácal v bezzubou formaci.

Po nedávném snímku Freddy vs Jason a svým způsobem i LXG je Van Helsing teprve třetím moderním cross-overem. O tom, že ledy se přece jenom hýbají svědčí chystaný Alien vs Predator, který asi jako první otestuje, zda jsou diváci zvědavi na příběhy, kde lidé jako druh jsou vystaveni tlakům ne Nebe a Pekla, ale Pekla a Pekla. Určitě jsou. Pokud jim však bude, stejně jako Van Helsingovi scházet humor a lidskost, jsou odsouzeny k neslavnému konci v banálních kruzích vlhkého Očistce.