Odehrává se dávno v budoucnosti. Zemi obývají lidé, démoni a stroje v podivné koexistenci nočních můr. Pustinou (Naushicaa) putuje osamělý muž a jeho živá dlaň (Addamsova rodina + skvěle vyřešený "buddy") na koni-kyborgovi (Don Quijote). Ten muž nosí obrovský klóbrc, který mu po Zorrově způsobu zakrývá oči. Ten muž obléká dlouhý leoneovský plášť (Noir) a na zádech útlý meč zdéli rozpřažených paží. Ten muž šetří slovy jako třicetiletou whiskou a povoláním je lovcem upírů. Jeho postavení je o to trudnější, že je sám napůl upírem. Jeho kořeny sahají až k samotnému Draculovi. Jmenuje se D.
Na jeho nekonečné cestě zastaví D poněkud líbivě nakreslené děvče Doris. Doris nedávno „políbil“ pekelný arciupír hrabě Magnus Lee (někde mezi vaším dědečkem a Klementem Gottwaldem), který si jí chce vzít za ženu. Jedinou dívčinou nadějí je, že D Leea odpraví. Jak už ale řečeno, Lee není žádné ořezávátko - naopak. Svému rajónu, architekturou i jazykem domorodců ne nepodobnému Karpatům, vládne již pět tisíc let.
Hon s časem se odehrává v obvyklých kolejích – příběhem Vampire Hunter D neoslní. Neustále vzrůstající divácká zkušenost hovoří proti němu. O něco lepší je to s grafickým zpracováním. I tady se však na snímku podepsal zub času. Zejména bojové sekvence s paprskovým pozadím jsou jaksi mimo módu. Druhou věcí je, že ony do té módy někdy vůbec přijít musely, a na tom má Vampire Hunter D svůj podíl. Biják je napěchovaný docela ostrým násilím. Pověstné brutální flashe z Akiry náhle ztrácí všechny svoje čepele. Kulisy a panoramata jsou kreslená s citem pro gotickou velkolepost, autoři však (mnohdy neočekávaně) využívají přítomnost kyborgů a elektroniky – viz např. „TV“ přenos D-ových utrpení.Místy velmi dynamická kamera často používá rušivého střihu přes osu. Zcela bezpředmětné je pak bavit se v případě Vampire Hunter D o dialozích, či hercích. Alespoň americký dabing je po všech stránkách příšerný.
Přednosti Vampire Hunter D jsou po 20 letech jinde. Jako kříž nad krajinou snímku vládne charismatický D. Díky svému ohozu i vysoké hubené postavě D především vypadá mnohem estetičtěji, než Hugh Jackman ve Van Helsing. Ačkoli pak scénář nechodí bůh ví do jakých hloubek, nabízí minimálně dvě scény, při kterých tuhne krev v žilách.
Je tu scéna, kdy Leeova dcera na svého otce žárlí, že vzplanul k nehodné Doris a Lee dceři osvětluje prázdnotu času a nekonečnost nudy.
A pak, v momentě, kdy se roztoužená Doris vine k D-ovu tělu a on v sobě vší silou potlačuje svoje upírské sklony, je celá tahle 2D kreslená podívaná najednou skutečnější, než vaše přítelkyně v pátek večer.
Vampire Hunter D není nic pro příznivce hyper akčních, nebo super přemýšlivých animé. Je věak originálním dílem své doby a tak není divu, že se stal i předobrazem dnešních upírských kin typu Blade, či právě Van Helsing. Ani jednomu z těchto hraných snímků se však nepodařilo vytvořit svébytnou a charismatickou figuru, která by trpěla svým posláním, tak jako D. Zvlášť Van Helsing, který si nepamatuje svůj původ, ačkoli není naznačeno, jak by mohl o paměť přijít, je v porovnání s D ohromný loser.
