Llewyn Davis není žádnou hvězdou, které by ležel u nohou svět. Je to další z dlouhé řady smolařů a zoufalců, kteří se zjevují v mnoha filmech slavné sourozenecké dvojice. Na druhou stranu, má na rozdíl Duda Lebowského opravdový talent. Stačí jej však sledovat deset minut a máte mu chuť nakopat zadek. Hraje a zpívá unylé folkové písničky o životě, ale sám s tím svým životem neumí vůbec naložit. Je to vyžírka. Lepí se mu smůla na paty a obchází přátele, chce u nich přespávat, půjčovat si peníze a k tomu hraje a hledá nějakou skulinku, kterou by se procpal na vrchol. 

zdroj: Archiv

Folkový film s ujetými lidmi

Upřímně, folkař David chce být nahoře a docela po takové kariéře touží. Nesledujeme drama. Prosím vás, zapamatujete si, že komedie nemusí nabízet zrovna gagy k popukání, aby byla komedií. Je to sice takové smutné plahočení a cestování za vidinou snu, ale současně je to svět plný bizarních postaviček, které vidíte jen tehdy, když se umíte dívat. A také je to hudební film. Zdůrazňuji, že většina písniček je celá a možná snad i všechny. Neslouží jen jako předěl mezi scénami. Jsou tady, aby se poslouchaly. Což pro někoho, kdo nemá rád žánr, bude těžké. Ten chlápek, co hraje Llewyna se jmenuje Oscar Isaac a zpívá je celé a fakt dobře. Novinka bratří Coenů je v mnoha ohledech větší komedií, než jiné jejich filmy. Je však také upřímnější, čistší a současně asi opravdu určená okrajovému divákovi. Vůbec to nevadí. Naladit na vlnu filmu chvíli trvá a upřímně, naladit se vůbec nemusíme. Příběh chlápka, který je fakt největším zoufalcem v dějinách folku, má něco do sebe. Baví svojí upřímností a jednoduchostí. Když se nezpívá, tak se mluví a v okamžiku, kdy se na scéně objeví John Goodman, film dostane v jeho groteskním Rolandovi nový náboj. Je však škoda, že musíme čekat na bizarně hrající lidi, aby snímek dostal koule.

zdroj: tisková zpráva

Llewyn podle skutečnosti?

Už jsem četl velmi odsuzující názory a zcela otevřeně říkám, není to blbost. Není! Jen se chce naladit na vlnu, s níž tentokrát oba tvůrci přišli. Upřímně, já fakt nemám rád folk a odmítám se ztotožnit s tím, že bych v této postavě měl poznat začínajícího Boba Dylana. Na druhou stranu, příběh obstojí i bez písniček a ty se dají úplně v klidu vydržet. V nitru Llewyna Davise stojí za vidění, i když prostě nemáte zrovna ideální vztah k této unavené sortě lidí hrajících divnou a zoufale nudnou muziku. Coenové však stojí na velmi tenkém ledě, protože ne každý, kdo nemá rád tento hudební žánr, se přes ten příval folku přenese.

Hodnocení: 70 %