Zatímco v Číně žije lidí více než miliarda, rozlehlé Norsko má pouhých čtyři a půl milionu obyvatel. Zato má osm politických stran. Skupinu tvůrců napadlo natočit povídkový film, který by představoval každou z osmi stran a zároveň nabídl pohled do nitra této na první pohled ideální společnosti. Ze spolupráce devíti režisérů a šesti scenáristů vzniklo podobenství, které lze chápat nejen jako politickou satiru. Osm povídek zobrazuje osm různých přístupů k životu a překvapivé důsledky, které jednotlivé typy přinášejí.
Děj se odehrává u benzínové stanice uprostřed divočiny, kde pracuje osamělý muž jménem Lasse. Jeho snem je létat, ale nejdříve musí opravit letadlo po otci. Zbývá den do voleb. Během magických čtyřiadvacet hodin přitahuje opuštěná pumpa podivné náhody, které změní život jak Lasseho, tak lidí, kteří projíždějí kolem. Bohatému muži při koupání v jezeře kdosi ukradne s oblečením i jeho rodinu, neurotické workoholičce kráva spolkne mobilní telefon, klub důchodců zapadne do bažiny při záchraně mladé turistky. Místo zklamání však překvapeným aktérům nehody přinášejí nečekaná řešení jejich životních traumat.
Ač je film inspirován politickými stranami a vtipně reflektuje současnou norskou společnost, nejste-li Nor, pravděpodobně si vůbec neuvědomíte, že se jedná o politickou satiru. Prostředí jakéhosi mikrokosmu, kde se každému nutně přihodí něco bizarního, vytváří atmosféru imaginární krajiny mimo prostor. V takovém světě, kde zázrak je pravidlem, se sebekonkrétnější politická narážka stává alegorií a získává obecně lidský, nadnárodní rozměr.
Povídky jsou řazeny podle daného klíče: od humorných anekdot k vážnějším tématům. Krize přichází ve chvíli, kdy nehodu zažije sympatický Lasse (Trond Hovik), hlavní hrdina dosavadních událostí. Jeho epizoda se slepou holčičkou, která pod zástěrkou dobročinné loterie vybírá peníze na vlastní sladkosti, patří mezi nejznepokojivější místa celého filmu a dala mu také název.
Povídkový film složený z kapitol, z nichž každou natáčí jiný režisér, je divácky vždy velmi vděčný, neboť střídá osoby i prostředí a umožňuje i porovnat práci jednotlivých režisérů. Mezi známé projekty tohoto žánru patří například Dalších deset minut (Trubka, Cello), kde byla jednotícím kritériem desetiminutová délka epizod. Dnes již kultovní snímek Čtyři pokoje byl úspěšný hlavně díky kombinaci zvučných jmen - svedl dohromady čtyři režiséry, z nichž každý vytvořil jeden hotelový pokoj.
Oproti výše zmíněným projektům snímek Utopia - Nejvíc lidí žije v Číně drží daleko víc pohromadě. Šest scenáristů se sdružilo do skupiny Screenwriters Oslo a na konceptu nového způsobu vyprávění pracovalo téměř dva roky. Kompaktnosti díla prospělo, že rámec všech osmi epizod dostal na starost devátý režisér. Příběh Lasseho tak dodává experimentálně (nezávisle) laděnému filmu klasické hodnoty, jakými jsou úvod, zápletka a závěr. Film nemá pouze jednotu místa (benzínka), času (24 hodin) a děje (před volbami), nýbrž také základní pravidlo, kterým zde je „povinný zázrak“ v každé z povídek.
Zkombinování (možná nevědomé) povídkového filmu s pravidly stylu Dogma 95 tak dává vzniknout útvaru, který je těžko pojmenovatelný, ale neotřelý a vysoce zábavný. Nezbývá než si povzdechnout nad tím, že se podobné společné projekty nerealizují také u nás. Režiséři jsou zřejmě přesvědčeni, že politické alegorie si česká kinematografie užila před rokem 89 dost...
