Nutno poznamenat, že Romero svým Úsvitem mrtvých v roce 1978 „jenom“ potvrdil svoje výjimečné postavení mezi horrorovými tvůrci, které stanovil svou prvotinou Noc oživlých mrtvol (Night of the Living Dead). Proto se dalo čekat, že Snyder se k předloze rozhodně nepostaví jako Van Sant k Psychu.Nejviditelnější změnou proti originálu je přístup zombií ke svým obětem. Zatímco v originále přestavovaly mrtvoly sílu sice nezdolnou, ale zároveň pomalou, nyní jsou umrlci rychlí jako Ben Johnson. Snyderův Úsvit mrtvých však není vyvražďovačka typu Resident Evil. Spíš jde o mix dnešních temných osudovek jako Kaïro, či 28 dní poté s klasikou typu Vetřelce, nebo –ehm- Úsvitu mrtvých.
Úvodní sekvence, kdy se strhaná sestřička Ana (Sarah Polley) vrací za soumraku z práce domů, svou obrazovou precizností připomíná raného Spielberga, či Hitchcocka. Režisér tu zcela bezstarostně napíná divákovo očekávání, které navíc škádlí klasickými zahřívacími fígly (výhružně otevřená sanitka). Ráno se Ana probudí do noční můry. Jejího manžela napadne sousedka - zombie, a než se stačí hrdinka rozkoukat, muž podlehne rychlé nákaze a už se na Anu sápe.
V následující, shora zmíněné, titulkové montáži a la televizní zprávy se obecenstvo dozví něco víc o tom, jak se nákaza lavinovitě šíří a lidstvo s ní masivně prohrává. Autor tu také téměř mimochodem dle způsobu antických tragédií shrne následující děj.
Už od prvního momentu dává Snyder najevo, že není žádný mazal, naopak. Filmařsky je Úsvit mrtvých na vysoké úrovni. Od některých přímo matematicky propočítaných kompozicí (zejména v tichém úvodu filmu) ke svícení, od změn tempa po fungující vztahy. Od volby hudby až k hereckému vedení. Sarah Polley (Můj život beze mne /My Life Without Me) dává Anu bezchybně, a ačkoli není mou favoritkou, nedokázal jsem jí nefandit. Za dramatických okolností se Ana šťastně vymotá z terorem ovládaného předměstí, aby se připojila ke skupince přeživších, kterou vede sošný policista Kenneth (Ving Rhames). Dále je tu mladý pár a tajemný, až nepříjemně klidný běloch Michael (Jake Weber). Společně dorazí k nákupnímu centru, kde jsou zajati místní ochrankou, která této „výspě civilizace“ nyní vládne.
K centru se pak postupně stahují zombie, snad proto, že sem chodili nakupovat, snad proto, že cítí krev. A objevují se i odvážní přeživší. Po malém převratu se velení ujímají naši hrdinové a začínají přemýšlet, co dál – tedy je-li vůbec cesta, jak zombiím uniknout. V Úsvitu mrtvých lze najít většinu z lákadel moderního horroru poučeného řečenými Hitchcockem i Scottem. Přitom Snyder nikdy nezapadne do pouhého opakování, jeho variace vypadají čerstvě a živě. Kromě budování stísněné atmosféry ohrožení totiž režisér do filmu pumpuje poměrně svéráznou ironii a nadhled (vybíjení na vyžádání, střihová koláž „jak zabít čas“). Tyto kontrasty efektivně, a přitom nenápadně prohlubují charaktery figur. Jejich „psychologie“ přitom zůstává střídmá, zhruba na úrovni Vetřelce. Stejně tak scénář neodbíhá k otázkám třetích civilizací, vědom si toho, že náznak je někdy víc, než přímý úder.
Jednoduché, ale nevlézavé symbolice vévodí zmíněný supermarket, svět v malém, nebo prostě moderní pevnost proti vnějšímu chaosu. Ve všech dobách pak fungující tržiště znamená, že věci fungují tak, jak mají. Pokud tedy zrovna nenakupují zombie, že.
