Nyní uváděný snímek Invaze barbarů lze sice vnímat jako ryze samostatný příběh, avšak pro bližší pochopení jednotlivých postav i jejich postojů je vhodné připomenout dílo Úpadek amerického impéria, kde hrdinové byli exponováni poprvé - ještě na vrcholu svých intelektuálních i tělesných sil, skepticky glosující své vyhlídky, ať již žili sami nebo v manželství. Na rozdíl od Invaze barbarů, zacílené jednak do generačního pohledu, jednak na problém umírání, je zde záměrně zdůrazněna banalita rozmluv, skládající se převážně z líčení intimních zážitků, které se bez obav svěřují přátelům či přítelkyním, ale rozhodně ne opačnému pohlaví. Záměrně zraňující únik důvěrné informace okamžitě vnese nesoulad do rodinného soužití a trvá dlouho, než se obnoví alespoň vnější poklid. Není divu, že manželství Rémyho a Louise (hrají je Rémy Girard a Dorothée Berrymanová), jichž se tento incident týkal, se později rozpadlo. V Invazi barbarů již vystupují jako dávno rozvedení, ale přesto vzájemně příchylní.

Mozaika rozmluv čtveřice žen a čtveřice mužů, nejprve vedených odděleně a v závěru spojených prostředím téže chaty u jezera, kde se všichni shledávají, dokládá okruhy, které vzrušují intelektuály, navzájem spojené činností na univerzitě. Rozmluvy se převážně týkají sexuálních zážitků, prokládaných úvahami o stavu civilizace, ať již si muži vyprávějí během přípravy jídel nebo ženy při péči o své tělo na nejrůznějších místech - v posilovně, v bazénu, na běžecké dráze. Útržky z dotyčných příhod sledujeme v retrospektivních výjevech, z nichž postupně vyplývá vzájemná propojenost intimních kontaktů v této uzavřené komunitě, i když jednotliví členové o nich vzájemně vědět nemusí. Nežádoucí prozrazení může dokonce vnést bolest a rozčarování.

Ženy jsou navzdory odlišnému uspořádání své existence pojednány dosti monotónně a jakoby v jediné, výrazově nepříliš členité rovině. Jejich rozpravy, často provázené spikleneckým chichotáním, se odvíjejí při sportovních výkonech (při plavání, při běhu, na nářadích). Jedna je vdaná, druhá žije osaměle využívajíc náhodných příležitostí a smířena s tím, že milenci prchají domů uprostřed noci, další se zapletla s násilnicky se projevujícím partnerem, jehož brutální praktiky ji stále silněji vzrušují, a konečně poslední je prozatímní studentkou, přes přivydělávání v masážním salónu se rdící při otevřeném líčení sexuálních avantýr. Padnou také zmínky o horším uplatnění žen, o mateřské roli, padne i verbální zmínka o Rémyho a Louisině synu Sébastienovi, jenž v Invazi barbarů bude povýšen k jedné z hlavních postav.

Mužští hrdinové jsou více rozlišeni. Rémy si sice považuje svého manželství, ale jak poznamená jeden z jeho kamarádů, vyspal se snad s půlkou Montrealu, sex bere jako nezbytnou potřebu. Pierre hlásá bezdětnost i nezávaznost, domnívaje se, že ani děti jej nijak nezbaví samoty ve stáří. Tito dva se vzájemně doplňují, jsouce si určitě nejblíže svými postoji, názory i uvažováním, smyslem pro laskavě jízlivé glosování. Třetím v mužské sestavě je homosexuál vyrovnaný se svou orientací i v době, kdy veřejné přiznání ještě nebylo samozřejmostí, posledním zúčastněným je mladičký kolega, překvapovaný cynickými postřehy svých starších druhů a marně hájící jakési ideální představy o soužití z bezvýhradné lásky, která se posléze stejně hroutí.

Arcand své vyprávění, téměř výhradně se opírající o rozsáhlé dialogické pasáže, napsal i inscenoval s mimořádnou přirozeností, rozmluvy plynou samovolně, herci časté plkání svých hrdinů zvládají bez nejmenšího rušivého prvku. Prozrazuje podrobnou znalost mentality obou pohlaví, je obeznámen se způsobem mimoděčných reakcí, s jejich očekáváními i odevzdaností. Přes záměrně plytká líčení nejrůznějších příhod však režisér skládá sytý portrét určité duchovní prázdnoty, citové okoralosti. Dokáže z lehkovážného naladění znenadání přejít ke zvážnělé poloze. Náhle se ozřejmí, jak dosavadní tlachání uvízne v upjatosti, když zaznějí údaje, které měly zůstat utajeny - jedna z žen se vyspala s dvěma muži ze společenství, s Rémym a Pierrem.

Režisér těží z občasných trapasů, které mohou nastat při milostných kontaktech, zvlášť zábavné je seznámení historika Pierra se stávající mladičkou milenkou. Když totiž přišel do masážního salónu, obsluhovala jej začínající studentka dějin pracující tam pro přivýdělek na částečný úvazek. Během poskytování intimních služeb dokázala zaujatě vyprávět o své dějepisné vášni, o práci kterou spisuje. Pierre to později okouzleně komentoval: "Masturbovat mě a přitom mluvit o chiliasmu roku 1000 byl špičkový intelektuální výkon."

Ostatně znepokojivé zamýšlení nad stavem současné civilizace tvoří průběžnou součást příběhu: nárůst byrokracie, duchovní úpadek, odlidšťování a degenerace elit signalizují úpadek amerického impéria, jak to sami nazývají. V Invazi barbarů k tomuto vnitřnímu rozkladu přidávají ohrožení zvenčí - v osudném září, kdy narazila letadla do výškových budov, vidí předěl novodobé historie. Pokud Arcand za 17 let natočí nové pokračování, možná se dočkáme další bilance...