Žánrově jednoduchá honička s výkupným dostala několik současných triků, které ale nijak nepomohly. Nedá se říci, že je to špatný film, ale stal se zajatcem průměrnosti. Původní příběh Johna Godeyho, kde skupina lupičů obsadí vagón newyorského metra a žádá výkupné, byl do filmové podoby poprvé zpracován v roce 1974, kdy scénář napsal Peter Stone a režíroval Joseph Sarget. Hlavní postavy hráli sardonický Walter Matthau a chladnokrevný Robert Shaw. Od té doby šly ceny nahoru: kde Shaw žádal milión, Travota jich chce deset.
Současný režisér Tony Scott a scenárista Brian Helgeland změnili i jiné aspekty. Vyčistili město a jeho ošumělost, veškeré etnické a rasové stíny byly vyzmizíkovány. MTA (Metro Transportation Authority, čili řídící centrum metra) se změnilo na vysoce technické pracoviště a připomíná velín NASA. Garber je teď sesazený úředník, kterého poslali dělat výpravčího, zatímco probíhá šetření, zda vzal úplatek. A Ryder se vrátil z vězení, kam ho poslali za finanční machinace.
Osobní příběhy cestujících v metru také zmizely. Z lidských pasažérů se stala hromádka rukojmí, vyšisovaná do jednolité masy lidských těl. I samotná podzemní dráha byla vyčištěna. (Jak mne mnoholetá zkušenost poučila, metro v New Yorku vlastně nikdy nebylo „špinavé“, jenom staré a ošuntělé, neboť tam lidé každý den pohazují odpadky. Tady v tom filmu nikoliv.) Zmizely jakékoliv sexuální nebo diskriminující komentáře, a také ženské postavy. Je ovšem pravda, že kromě dvou hlavních postav nikdo nepronese víc než deset vět. Z příběhu se stal dialog mezi dvěma filmovými hvězdami.
Výkupné, což je velmi nepravděpodobné, je dodáváno v pytlích, které policie převáží zacpanými ulicemi New Yorku. To způsobí několik zřejmě smrtelných nehod, které film prostě přehlédne. Ale jeden z policejních vozů se po karambolu efektně vznese do vzduchu jako pingpongový míček.
Denzel Washington hraje Waltera Garbera klidně a poměrně lhostejně. Zůstává odtažitý, i když mluví o zabití svého kamaráda. John Travolta jako vedoucí čtyřky lupičů bláznivě a vztekle ječí a tlačí poměrně úspěšně na Garbera, nic víc ale v jeho výkonu není. Snaha udělat kontakt mezi Garberem a Ryderem lidštějším se nezdařila – pravděpodobně proto, že autorský úhel pohledu založený na tezi, že „nikdo není nevinný“, je dost hloupý tváří v tvář mrtvolám neznámých lidí na špinavé podlaze metra. A debata o úřednických zlosynech, kteří zabíjejí stejně jako psychopati, jen obětem déle trvá než umřou, je akademická, když zíráte do ústí hlavně samopalu. Snaha o aktuálnost vůči velkým finančním machinacím se nepovedla, protože nešla dost hluboko. John Turturro se zde objeví jako profesionální vyjednavač s únosci Camonetti, a je v roli dobrý. James Gandolfini je výborný v roli sobeckého starosty, vzdáleně připomínajícího skutečného starostu New Yorku Giulianiho.
Jak je u Tonyho Scotta zvykem, režie je rychlá, blesková a často ještě rychlejší. To snad funguje na začátku, kdy nikdo neví, co se vlastně přihodilo. Ale s přibývajícím časem tento efekt ztrácí na účinnosti. Jako kdybyste v novinách koukali jen na titulky, aniž byste četli články. Mezi ječícími sirénami, příliš rychlými vlaky metra (ty reálné tuhle schopnost nemají), pouličními zácpami a mrtvolami se ztratilo napětí a očekávání. Je jasné, jak vše dopadne, a cesta k rozuzlení nepřináší nic nového.
Nejlepší je nakonec ten kousek, kdy Camonetti bezohledně, a asi bez právní podstaty, nutí Gerbera, aby svolil k prohlídce svého bytu a vyšetřování rodiny. Profesionální vyjednávač tak hledá lehkou cestu ven ze složité situace: třeba je Garber spoluviník a dá se toho využít. Takový bushovsky lhostejný vztah k osudům obviněných, kteří mohou být ve skutečnosti nevinní, je sám o sobě zajímavým, ale jen skromným dodatkem k tomuto jinak jednotvárnému kriminálnímu thrilleru.
