U každého animovaného filmu platí jedno zásadní pravidlo. I když máte pocit, že jde o nejpitomější počin století a právě zabíjíte svůj čas, nechoďte na něj bez dětí. Sledovat infantilní zápletku společně s malými je k nezaplacení. Najednou zjistíte, že tisíckrát omletá klišé zde fungují, že mají ve filmu své místo. A především, že šneci mají právo snít své sny.
Snímek Turbo není nijak originální, je úvodním pomalém tempu se však razantně zrychlí a baví svojí barevností a občasnými frky. Ke zrychlení dojde ve chvíli, kdy se změní „molekulární struktura“ Turba poté, co přijde do kontaktu s upraveným motorem rychlého auta. Tento poněkud bizarní důvod vrhne hlavního hlemýždího hrdinu do světa velkých závodů. Nejprve se řítí ulicemi Los Angeles a poráží v rychlosti i osobní auta, nakonec skončí jako hvězda šnečích závodů, aby posléze zamířil za metou největší.
Šnek s rychlým tělem
V kině jsem seděl jako opařený. Lacině naivní zápletka nedosahovala kvalit těch nejblbějších animáků z posledních let. Který byl ten nejhorší? Nedokázal jsem přijít na nic. Jen jsem tumpachově zíral na mluvu rozkydlých hrdinů, kteří ve své šnečí podobě představovali lidské charaktery, které bytostně nesnáším. Nabuzení sportovní floutci s ulitami však hráli na strunu dětských diváků opravdu na výbornou. Velmi dobře si pamatuji znuděný sál o čtvrté Doby ledové. Jasně, Turbo opravdu není pro malé holčičky. Ty sny malých šneků asi chápat úplně nebudou, ale kluci budou nadšeni.
Turbo jsou vlastně Cars bez kol (i když na ta také dojde) a místo očí namalovaných na předním skle nad kapotou, jsou na zvýšených tyčkách šnečí hlavy. Zápletka a její poselství je velmi podobné. Říká nám, že když něco opravdu chceme, tak se může náš sen, díky náhodě splnit. Turbo svůj sen nevybojuje, ale díky vlastní tuposti spadne do motoru s nitrem. A tak tomu milé děti je i v životě. Štěstí mají většinou úplní retardi, kteří svými nápady otravují svému okolí život. Nakonec se však dočkají a díky náhodě se z nich stanou třeba velcí závodníci. Tak výborně. Jak teď mám svému dítěti vysvětlit, že k bohatství nevedou cesty náhod a neštěstí, ale jen a pouze píle? Nijak! Naštěstí Turbo je filmem opravdu jen pro ty nejmenší. Děti nad osm let už se asi budou nudit.
Tohle je prostě průměr
Sázka režiséra Davida Sorena na neotřelé prostředí šnečího světa příliš nevyšla. Šneci vlastně slouží jen k tomu, aby simulovali chování lidského prostředí, kterému by malí diváci nemuseli ještě příliš rozumět. Co bude příště? Malinkatí cvrčci by mohli představovat třeba poslance, kteří mají sen ovládnout svět. Omluvte moji jízlivost, ale jít na Turbo s pětiletým klukem rozhodně nejsou vyhozené peníze. Když přežije mozek chlapce atak uřvaných reklamních spotů na velkém plátně, pak přežije úplně všechno. Možná z něj za dvacet let vyroste zvrácený a bezcitný člověk, ale zase bude úspěšný. Tak neberte to!
Film Turbo se do dlouhého seznamu podařených animáků z posledních deseti let opravdu nezařadí. Pokud si jej budete pamatovat, pak jen jako šedivý průměr, který se pokoušel o originální příběh, ale pohořel. Děti za rok budou starší a dospělejší a návrat k Turbovi jako ke klasice žánru, rozhodně nehrozí.
Hodnocení: 50 %
