"Mluví se o tom. Ale nemám představu," řekla Andersonová v Londýně novinářům a dala najevo, že by nebyla proti natáčení dalšího filmu o Aktech X. Televizní seriál se vysílal devět sezon a byly podle něj natočeny dva celovečerní filmy, naposledy před třemi lety.

Ponurý dům

"Seriál mi neschází. Občas, když se sejdu s lidmi, kteří na něm pracovali, jsme trochu melancholičtí, ale také se hodně smějeme," řekla Andersonová. Od případné nostalgie ji ochránily i dva natočené filmy. "A je tu také šance, že je vždy šance natočit další," dodala.

Ocenila, že v Evropě dostává role odlišné od agentky Scullyové. "Jako první věc po Aktech X jsem ve Skotsku natočila Ponurý dům," uvedla o úspěšném televizním seriálu podle Charlese Dickense.

Třiačtyřicetiletá Andersonová ale v Londýně propagovala špionážní komedii Johnny English, ve které hraje opět agentku, tentokrát dokonce šéfku fiktivní tajné služby MI7 a nadřízenou popleteného špiona v podání Rowana Atkinsona. "Prostě se to tak stalo, že hraju často agentky," krčí rameny. "Ale naštěstí bylo i něco mezi tím."

Skvělá zkušenost

Londýnské divadlo Donmar Warehouse jí tak nabídlo hlavní roli v Noře Henrika Ibsena. Andersonová okouzlila diváky i kritiky a byla za roli loni nominována na prestižní cenu Laurence Oliviera.

"Donmar byla skvělá zkušenost," řekla Andersonová. "Chtěla jsem tam dělat už dlouho. Ale bylo to větší dobrodružství, než jsem čekala. Teprve, když jsem začala zkoušet, někdo mi řekl, že Nora je Hamlet pro ženy. Uvědomila jsem si, že to je pravda a začala si říkat, proč jsem to brala."

Přiznává, že má k divadlu přes veškeré úspěchy rozporuplný vztah, protože trpí velkou trémou. "Mám často úzkostné stavy a mám sklony k záchvatům paniky," tvrdí. "Když jednám o nějaké roli, tak se musím uvnitř rozpůlit a doslova kus sebe sama nechat v jiném pokoji. Kdybych při jednání o Noře byla celá, tak bych to nikdy nedělala," říká se smíchem.

"Když jsme začali Noru zkoušet, začala jsem vyšilovat. Pak jsem byla nadšená, v polovině zkoušek jsem zase šílela, potom jsem to zas milovala a říkala si, že nebudu dělat nic jiného. Před premiérou jsem myslela, že dostanu infarkt. Je to pokaždé stejné," líčila Andersonová propady svých nálad. "Pak jsem začala hrát a bylo to skvělé. Když jsme odehráli polovinu představení, říkala jsem si 'Bože, to nikdy neskončí. Už tam nemohu nikdy vylézt. Jak to můžu sama sobě dělat?'"

Umírám nebo se rozvádím

Při filmování takové problémy nemá, ale nemá ráda první dny natáčení. "Jsem obvykle dost špatná. Potřebuju první den jako zkoušku, než do toho skočím. Mám ráda, když první den jdu třeba jen po chodbě. Ale obvykle mám důležité scény, kdy umírám nebo se rozvádím," povzdechla si.

Závidí tak svému hereckému kolegovi Donaldu Sutherlandovi, který si ve smlouvě ke každému filmu vymiňuje, že během prvních dvou týdnů jeho natáčení se mohou točit jen scény z druhé poloviny filmu. "Jemu to trvá dva týdny. Ale má pravdu. Když jste opravdu dobrý v první polovině filmu, ale mizerný potom, tak si toho diváci tak nevšimnou," řekla. "Je to chytré. Ale bohužel já nemám takovou moc, abych to mohla také chtít ve svých kontraktech."

Přes trému dělá Andersonová divadlo každé dva tři roky. Nyní se chystá v New Yorku na inscenaci hry Talley's Folly (Bláhová Sally Talleyová) amerického dramatika Lanforda Wilsona, která dostala v roce 1980 Pulitzerovu cenu. "Budu hrát po dlouhé době v New Yorku. Původně to mělo být na podzim, teď to vypadá, že by inscenace mohla být až na jaře příštího roku," dodala Andersonová.