V souvislosti s konkurencí televize vyrukovala filmová studia v 50. letech s velkolepými epopejemi: monumentálními, barevnými a širokoúhlými filmy, jež oživovaly příběhy z biblicko-antických legend. Po čtyřiceti letech tyto epické spektákly, v nichž se vířil prach za válečnými vozy a ve slunečním svitu se blýskala ostří těžkých mečů, oživil Ridley Scott v „historickém thrilleru“ Gladiátor. A především jeho vliv je zřejmý na zpracování Homérovy Iliady (a Vergiliovy Aeneidy) nazvaném Trója.
Scenárista David Benioff a režisér Wolfgang Petersen v (údajně dvousetmilionovém) eposu vycházejí z předlohy zcela volně. Do zjednodušeného příběhu jen zasazují nejznámější události: Paridův únos krásné Heleny, souboj Achillea s Hektorem, smrtelný zásah Achilleovy paty i stavbu trójského koně. Nejzásadnější změnou proti v podvědomí utkvělému příběhu je naprostá absence bohů: často se sice o nich hovoří, v personifikované podobě se ale ve filmu neobjevují a do průběhu války nijak nezasahují. Anulování bohů v příběhu z řecké mytologie je přitom podobně absurdní, jako natáčet pornografii bez koitu: svět hrdinů a bohů antických bájí je vzájemně natolik provázaný, že jej nelze „fantasy“ motivů zbavovat, aniž by to nevedlo ke krkolomným veletočům v příběhu a ke ztrátě tragické osudovosti.
Computerové oživení starověké Tróje je vcelku přesvědčivé. Počítač vytvořil i desetitisícové armády (respektive mnohonásobně naklonoval kompars) a flotily lodí, které – když se objeví na obzoru – připomenou scénu vylodění v Normandii ve filmu Nejdelší den. Petersen však není režisér s podobně jedinečnou představivostí jako Ridley Scott. Masové bitvy (v téměř tříhodinovém filmu jsou jen tři) trochu nudí těžkopádností a monotónností (zajímavější je choreografie souboje Achillea a Hektora) a postrádají Scottův realismus bitevní vřavy. K její umělosti přispívá i unifikovaně majestátní partitura Jamese Hornera.
Tvůrci se rozhodli pozměnit vztahy postav, které provázaly – s ohledem na příběh brzdící romanticko-melodramatické vsuvky – příbuzenskými vazbami (z Achilleovy milenky Bríseovny se stala Paridova a Hektorova sestřenice, z Achilleova druha Patrokla jeho bratranec).
Opravdovou Achilleovou patou filmu je však obsazení. Zpupný rek Achilleus, jenž je středobodem snímku, má v podání Brada Pitta testosterony zářící tvář i vypěstovanou muskulaturu, svůj vnitřní svár buzený touhou po nesmrtelnosti svého jména i za cenu skonu ale plavovlasá hvězda nedokáže přesvědčivě vyjádřit a – vinou několika dialogů – místy působí spíše jako do brnění oděný velitel ve válečných filmech s Johnem Waynem.
Přímo katastrofické je ztvárnění Heleny a Parida. Německá modelka Diane Krugerová alespoň hezky vypadá (i když nikoli jako Řekyně), avšak Legolasem proslulý Orlando Bloom není schopen na plátně předvést nic jiného než směšně vyjukaný kukuč na elfsky zženštilé tvářičce. Avšak vzhledem k tomu, že v Iliadě nesympatickou postavu rozmarného trojského prince hraje hvězda Pána prstenů, došlo u ní k nejzásadnějším posunům. Zatímco v originále jím Helena začala právem pohrdat a nakonec se svým mužem Meneláem odplula zpátky do Sparty, v Tróji vše směřuje k happy endu. Přitom nejkrásnější ze smrtelných žen by musela být slepá i hluchá, aby obdivovala tak slabošského chlapíčka (z něhož tvůrci chtějí posléze vykovat „hrdinu“).
Všemožné zkratky a změny (obléhání Tróje trvalo deset let, ve filmu to ale vypadá, že zhruba tak deset týdnů) nejsou jen v rozporu se zažitou charakterizací postav (zmíněný vztah Heleny k Paridovi), ale vedou – ve snaze uchovat alespoň ty nejzákladnější stavební kameny báje – k logickým kotrmelcům. Ze všech přehmatů jen ten nejmarkantnější: postavení dřevěného koně bylo především reakcí na smrt Achillea, po jehož skonu bylo jasné, že obléhání města povede k nikdy nekončící válce. Ve snímku je kůň zbudován ve chvíli, kdy právě Achilleus zabije nejsilnějšího protivníka Hektora a hnaný pomstou je ochoten opět bojovat. V této situaci by zdecimovaní Trójané sotva uvěřili, že Achajci své obléhání právě teď vzdali a odpluli. Jenže to by film nemohl končit selankovitou scénou uprostřed hořící Tróje, v níž Paridovým šípem zasažený Achilleus umírá v náručí Bríseovny.
Trója je popcornový příběh na téma „chlapec potkal (a unesl) dívku“, který je jen zahalen do heroicko-historického dobrodružství typu sword’n’sandal. Nezbývá než se jen modlit k antickým bohům, aby nepřipustili, že by někoho ze štábu napadlo natočit následné Odysseovo strastiplné putování na Ithaku.
